Že by jsme to rozjeli znovu?

28. února 2013 v 0:42 | danissko |  O mě a o blogu
Zdravíčko lidi,

tak už nám nějaký ten rok utekl co jsem tady byl naposledy a spousta věcí už je jinak než bylo v dobách plného fungování blogu. Dostali jsme se už dál než jsme byli někteří aspoň tedy. Dnes mě napadlo podívat se co a jak se tu děje a co a jak tady ještě funguje, k mému překvapení jsem musel smazat jen 2 články ve kterých byly špatné fotky.

Takže k věci:

1) Kontakty a styky s určitými osobami pořád fungují takže to je pro chod velké plus.
2) Momentálně je toho času už více než bylo, ale nevím na jak dlouho.
3) Protože nevím jak dlouho a kolik času budu mít později, tak chci zapijit někoho dalšího do tohoto. Možná by se ještě ke mě zapojila Dydy po té řádce roků co jsme tohle neřešili :)

Každopádně mě to přišlo jako docela dobrý nápad to znovu rozjed, když sem viděl že návstěvnost není úplně na nule, ale pořád jsem někdo zabloudí :)
 

Reakce na KOMENTÁŘ! + anketa

2. května 2008 v 6:00 | danissko |  O mě a o blogu
Zdravím Vás všechny
Mockrát vám všem děkuji za vaši návštěvu na mém blugu i přez to že sem nemohl kvůli škole a nedostatku času na něm pracovat. Ale to vše by mělo byt zase v normálu protože zkoušky mi začínají "až" za měsíc. Ale v myšlenkách me napadalo tenhle blog zrušit i přez poměrně velkou návštěvnost.
Ve vašich komentářích kterých je vážně požehnáno se ptáte i na moji přítelkyni Dydy a jeji blog že vám nefunguje odkaz. Ano ani nemůže fungovat protože po naší domluvě sme ten blog zrušili , protože nebyl čas a nastaly problémy rodiného rázu a i kvůly škole.
Ale příznicci Dydy a mě (danisska) se nemusíte strachovat že b ste o nás přišli to fakt ne! A právě že tomu je naopak my se k vám vracíme a ještě s větší "palebnou silou aby sme vás dokázali polapit co nejvíce". Dydy mě oznámila že chce založit nový blog ale že neche v tom být sama a tak sem se jí hned nabýdnul já a neváhala v tom aby mi řekla ano pro spolupráci.
Takže příznivci starého blogu LAFEE-DYDY a LaFee teď se pohodlně usaďte protože k vám přichází nový projekt ve složení Dydy&danissko!
Ale všechno je teprve na úplném počátku takže nám dejte čásek aby sme to pořádně rozjeli! Podle mě tahle spolupráce na novém blogu bude velice kvalitní. Už jen díky tomu že náš zdroj jsou členové z kapely od zpěvačky Lafee ale i samotná Christina Klein a což svědší o tom že se připravuje kvalitní blog!
Do 24 hodin vám sem uveřejním odkaz noveho blogu. Sice už ho znám ale jestě na něm je nic není protože sme ho založili 1.5. 2008 přibližně v 22:00 hodin takže není divu že jsme tam nic nepřidali. Ale odkaz na tento blog samozřejmě naleznete v mých spřátelených blogách.
Doufám že se vám bude nový blog líbit a mockrát vám děkuji za vaši přízeň a věřím že i nadále bude alespoň taková jaká je teď.
Váši Danissko, Dydy!

Upíří srázek 1 častt

11. února 2008 v 16:36 | danissko |  fotky skuteckych upiru
 


Klan Mekhet

10. února 2008 v 10:00 | danissko |  Historie upírů

symbol klanu Mekhet
Uzavření a moudří, Mekhetové jsou vládci všech skrytých věcí. Loví ze stínů, tajně se plíží za svou kořistí a zjišťují tajemství, které by nikdo znát neměl. Jediným společným vláknem spojujícím Mekhety je jejich náklonnost k samotné noci nebo určité metaforické temnotě jako například ztrápené duše anebo žízeň po vědomostech. Mekheti jsou svými předky pečlivě učeni, aby chápali povahu svého klanu a jeho úkoly. Někteří raději nechají své potomstvo objevovat svět Rodných bez pomoci, ale ani ti se od nich nevzdalují natolik, aby nemohli sledovat vývoj svého potomka.
Disciplíny: Mekheti jsou vládci Auspex, Disciplíny nadpřirozeného vnímání a dokáží zjistit informace, které z nich dělají velmi nebezpečné soupeře. Přestože snadno odhalí tajemství jiných, Mekheti si nechávají ta svoje pro sebe a mají skolny používat Obfuscate, Disciplínu skrývání.

Klan Ventrue

9. února 2008 v 13:47 | danissko |  Historie upírů

symbol klanu Nosferatu
Bohatí, rozkazovační a aristokratičtí Ventrue .Ventrue nejčastěji pocházejí ze společenských vrstev, které moderní svět zná jako feudální šlechtu: z řad profesionálů, společenské smetánky, potomků starých obchodních a nebo politických dynastií. Spolu se vzedmutím nových způsobů ovládání moci přivádějí Vetrue do klanu i ty, kteří je dokáží ovládat. Ať už je nutné udělat cokliv, Ventruové se derou na vrchol společnosti nemrtvých.
Disciplíny: Ventrue vládnou Dominate, Disciplíně duševního podrobování. Mají moc i nad podřadnějšími stvořeními.
Slabost: Moc korumpuje a mezi Ventrue může i jen touha po moci může nahlodat morální hodnoty ctižádostivého Rodného. Časem se mysl Ventrue stává křehčí. Postavy z klanu Ventrue jsou tedy více nachýlní k získání duševní poruchy .

Klan Gangrel

8. února 2008 v 18:38 | danissko |  Historie upírů

symbol klanu Gangrel
Primitivní a divocí Gangrelové loví na nezkrocených místech a nemají s nikým slitování. Gangrel může pocházet téměr z jakéhokoliv prostředí, ale všichni Divoši mají silný pud sebezáchovy. Gangrelové nesnáší slabost a obdivují ty jejichž největší síla je v nich - sebezpytování, sebevědomí a sebedůvěra.
Disciplíny: Mistři upírské Disciplíny Protean. Jejich krev jim také dává nadpřirozenou tvrdost Nezdolnosti.

Klan Nosferatu

7. února 2008 v 18:14 | danissko |  Historie upírů

symbol klanu Nosferatu
Skrytí a rušiví, Nosferatu používají samotný strach jako loveckou zbraň. Samotná jejich přítomnost znervózní okolí osobní zlomyslností.Bývají soběstační jednotlivci, kteří ovládají svůj nemrtvý stav.
Disciplíny: Nosferati jsou vládci Nočních můr, upírské Disciplíny strachu a fóbií. jejich slabost je nutí k tomu, aby spoléhali na Obfuscate a skryli tak svůj pravý vzhled v ppřípadě nutnosti. Jejich těla jsou také schopna využívat Bujnost, krví umožněnou sílu.
Slabost: Nosferati jsou prokletí být vyvrženi ze společnosti a jen jenjich přítomnost stačí k tomu, aby se ostatní necítili pohodlně. To se projevuje u každého jinak.

Příběh upíří slečny Mirandy 2. část

7. února 2008 v 6:30 | danissko |  pravdivé osudy upírů
II.část
V polovině roku už jsem byla mezi Gothic jako doma( a popravdě více než doma). S lidmi staršími klidně i o deset let jsem "vymetala" každou akci která se objevila poblíž našeho bydliště. Postupem času mne už přestali brát jako dítě a (hlavně muži,ale i ženy) se na mne začali dívat jako na potenciální partnerku. Netrvalo dlouho a do propasti minulosti zmizel můj stud,zábrany i pannenství. V té době jsem už půl roku chodila s o dva roky starším chlapcem,který studoval lékařské lyceum. Milovala jsem ho? Snad. Ovšem zjistila jsem,že podvádět ho mi nedělá sebemenší problém...
Když se listí začalo barvit do zlata,ruda i fialových odstínů tak jsem s ejednoho dne neskutečně pohádala s otcem. Nevím již proč. Snad kvůli té jeho ženě. Byla nesnesitelné.. Ale to je vedlejší. Podstatné je,že tu noc jsem se rozhodla strávit v klubu. Budova,jak už jsem zmínila, patřila mé kamarádce,takže když jsem si řekla o klíče na nic se neptala a svěřila mi je. Celý ten večer jsem strávila v jednom z pokojů. Neměla jsem chuť vyjít mezi bavící se lidi. Teprve když vše utichlo,snad už po půlnoci,nabyla jsem dojmu že všichni odešli. Sešla jsme ze schodů a s úmyslem zamknout hlavní vchod procházela obývákem.
Všimla jsem si ale,že u baru ještě stále někdo sedí. Muž s blnd vlasy,černém oblečení,elegantní a povznesený. A jako vždy ve slunečních brýlích.
Vídala jsem ho občas v klubu. Někdy jsem mívala pocit,že mne propaluje pohledem,ale kdykoli jsem s eotočila díval se jinam. A nikdy neodložil brýle. Když jsem se na něj zeptala jednoho kamaráda řekl mi,abych se od něj držela dál,že se prej o něm říkají divný věci a že je prej upír. Dál už jsem se neptala,ale tohle prapodivné zjištění jen umocnilo mou zvědavost. A teď seděl naproti mně na barové stoličce. V prázdném domě.
Poprvé po dlouhé době jsem opět ucítila něco jako ostych. Přesto jsem však dokázala dojít až k němu a posadit se na místo,které mi gestem nabýdl. Nalil mi pití.
,,Mě se nemusíš bát." řekl tiše,přesto ta slova proťala pavučiny mlčení jako šíp.
,,Bát? Proč bát? Nebojím se."
,,Tak proč se třeseš?"Hypnotizoval mne pohledem ukrytých očí.
,,Je tu chladno.."
Bez toho,že by cokoli řekl mi přez ramena přehodil svůj kabát. Příjemně voněl exotickým dřevem.
Tu noc jsem nespala. Celou dobu jsme si s Moonem povídali a přitom nestihli probrat skoro nic. Popravdě... mluvila jsem převážně já. Ale díky němu jsem zjistila jaké to je,když vám někdo opravdu naslouchá. Jak opojný je pocit,že vás bere vážně a na každou vaší otázku dokáže odpovědět.

Upíří Móda

6. února 2008 v 9:31 | danissko |  Upíří Móda
Seznámení a popis jednotlivých stylů oblečení ve světě upírů

Upiří MONARCHA

5. února 2008 v 13:00 | danissko |  fotky skuteckych upiru
Tyhle fotky jsoupoužité do nového záhlaví a sou seřezené v tomto článku podle jednotlivého postavení v upíří společnosti

Příběh upírky Hanah 4.část

5. února 2008 v 10:10 | danissko |  pravdivé osudy upírů
4. část vyprávění:
Tím "dítětem" byl dvacetiletý ital.Zemřela mu žena i dítě při porodu a on chtěl zemřít taky......já jsem mu dala na víběr buď smrt anebo věčný život plný krás jaké nikdy v lidském životě nemůže poznat.Vybral si život ale já jsem za pár let pochopila že by bylo lepší kdyby si vybral smrt...............Byl tak šťastný když prožíval svůj první úplněk,připomínal mi malé dítě když dostane novou hračku.Trochu mě zarazilo když už první noc lovil sám,bez pomoci.Ale bylo to mé první "dítě"takže jsem nad tím moc nepřemýšlela.Jenže překvapoval mě čím dál víc.....nelovil pro jen pro to aby zasytil svůj hlad....vraždil pro zábavu.Bavilo ho brát lidem jejich "bezcené"životy.Měl moc nad životem a smrtí.Dodávalo mu to čím dál víc sebevědomí a drzosti.Nezdržoval se už ani tím aby své oběti nějak odklízel....aby skrýval stopy.Nenechal si vysvětlit že to co dělá není správné,nezajímalo ho ani to že jeho oběti mají někde své blízké kterým budou chybět.Snažila jsem se ho obrátit na správnou cestu a vrátit mu duši,on však o ni nestál.
Uvědomovala jsem si že jsem stvořila zrůdu a začala uvažovat o jeho smrti.Ale pořád to bylo mé "dítě" ,můj společník a svým způsobem jsem ho měla i ráda.Pořád jsem doufala že se změní,že najde cestu zpět.Žel marně....byl pořád stejně arogantní.Dokonce mi přestal vyprávět o svých nočních zážitcích což dělal vždycky velmi rád,jako by něco tušil.A tušil správně,moje trpělivost se dostávala do konce.Začala jsem přemýšlet nad tím jak ho zahubit.Ale pořád tu bylo něco,co mi našeptávalo že to,nač myslím je špatné.Že nemůžu vzít život někomu,komu jsem ho sama dala.Byla jsem strašně zmatená tak jsem se s ním přestala vídat.Po třech měsících když jsem ho opět potkala jsem nevěřila svým očím.Držel v náručí tak roční dítě...bylo už skoro fialové....celkem bez krve.Když mě spatřil odhodil ho na zem a usmíval se.To už jsem nedokázala udržet svůj hněv a zabila....zavraždila jsem své první"dítě".Cítila jsem strašnou bolest i úlevu...něco se ve mě zlomilo.Ale život šel dál a sním spousta změn.

Příběh upírky Hanah 3.část

4. února 2008 v 11:30 | danissko |  pravdivé osudy upírů
3.část vyprávění:
Tento scénář pokračoval ještě pár let.Do doby než lidé z vesnice začali řešit co že se to tam vlastně děje a s kým mají tu čest.Začali se bouřit a otec mě poslal Rakouska ke svému příteli.Bydlel ve starém zámku obklopeným lesy a skalami.Byl velice zvláštní,inteligentní,krásný a zdálo se mi že i citlivý.To on mi jako první vysvětlil že kvůli svému hladu nemusím zabíjet.že stačí jen včas přestat sát a ten človìk přeřije.Naučil mě nahlížet lidem do duší a číst jejich přání a myšlenky.A naučil mě opět cítit lásku,bolest,nenávist a ostatní "lidské" pocity.Dodnes jsem mu za to vdìčná protože bez citů bych asi jen těžko přežila.Baron byl hodně známý a sečtìlý.Každý týden jsme byli na nějakém plese nebo banketu.Měli jsme nejradši maškarní plesy,kdy všechny tváře byli pod maskou a nikdo nevědìl kdo vedle něj stojí.Měli jsme báječný výběr....vznešená i prostá ,mladá i zralá krev.Byli to krásné časy ale všechno krásné se rychle vytrácí.A tak ani toto netrvalo věčně.
V to svítání jsem se vracela z lovu sama.Noc před tím jsem se z hrabětem pohádala a šli jsme na lov každý sám.Po návratu ke mě přiběhl podkoní že se jeho hřebec vrátil do stájí sám.Pak jsem se dozvěděla že hraběte zavraždili.........měla jsem pocit že jsem snad prokletá....všechno se hroutilo jako domečky z karet.Mísil se ve mě strach i zoufalství....celý den jsem nespala a noc na to jsem jela do nejbližší vesnice a chovala se jako zvíře.....ještě teď,když si na to vzpomenu běhá mi mráz po zádech a děsím sama sebe.Odjela jsem za svítání...vztek byl pryč ale zoufalství přetrvalo.Celé roky jsem nevycházela z hrabství......jen jsem seděla ve sklepení a živila se sloužícími.Až když už nikdo nestál o službu v tom " prokletém domě kde mízí lidé"jsem začínala uvažovat o odjezdu.Ale nevěděla jsem kam...neměla jsem už nikoho..všichni byli mrtví a já jsem zůstala sama.Doufala jsem v lepší zítřky tak jsem osedlala koně a odjela.Netušila jsem kam.....netušila jsem proč.Lidí bylo v každém městě i vesnici dost takže hlad jsem neměla.Poznávala jsem nové kraje....nové zvyky obyčejných lidí,nové chutě ale stále jsem byla sama....neměla jsem se o to s kým podělit.A tak jsem si stvořila "dítě".

Příběh upířky Hanah 2.část

30. ledna 2008 v 10:36 | danissko |  pravdivé osudy upírů
2.část vyprávění:
Uklidnilo mě když jsem zjistila,že nejsem jiná než ostatní.Nebo spíš než moje rodina....byli jsme jiní.Při prvním úplňku po naší rozmluvě mi otec zaklepal na dveře s tím,že nadešla má velká noc.Nechal připravit kočár a jeli jsme do Transylvánie na slavnostní večeři.Čekala jsem nějakou hospodu ale dojeli jsme k nějakému hradu.Byli jsme očekáváni,otec mě hraběti představil a pak spolu na delší dobu odešli.Vůbec jsem netušila kam a asi po dvou hodinách jsem začínala mít strach.Naštěstí se chvilku na to vrátili.Hrabě přišel s úsměvem že má pro mě dárek,po kterém jsem už dlouho toužila.Podal mi ruku s tím,abych ho následovala.Sešli jsme do nějakého sklepení,tam na nás čekal můj otec a po jeho pravici stál nějaký mladík.Dodnes si pamatuji jeho tvář,byl krásný,jeho hluboké černé oči se dívali pohledem vydìšené srnky.Jeho dlouhé černé vlasy byly rozcuchané jako po nějakém boji,ale stál hrdě jako by byl smířený se svým osudem.Nevědìla jsem co to má znamenat a podívala jsem se nechápavě na otce.Ten mu jen prořízl nehtem zápěstí,zavolal mě k sobě a řekl "pij!".Opět jsem slyšela ten lákavý zvuk tepající krve,cítila jsem její omamnou vůni a konečně jsem poznala její nádhernou chuť.Už s prvním douškem jsem pocítila klid,jako nikdy před tím.Hrabě měl pravdu,po chuti krve jsem tak dlouho toužila.......Mladík tu noc nepřežil ale mě to bylo jedno,konečnì jsem uklidnila svůj hlad,konečnì jsem zjistila kdo vlastnì jsem....
Po návratu domů už jsem nepochybovala nad tím kdo vlastně jsem.Ještě dva dny po tom mi otec vodil "jídlo"domů,měla jsem strach lovit sama.Dodnes nevím,jestli to byl strach z toho že mě někdo uvidí,a nebo z toho že se mi to nepodaří......Pak ale přišel nějaký zlom....byl nádherný úplněk a já jsem cítila že právě dnes je ta noc.Vyšla jsem ven a šla přímo do středu vesnice,byla tam taková malá krčma.Sedla jsem si před ni na lavičku a upřeně zírala do oken,jako bych se svým pohledem snažila nìkoho vylákat ven a povedlo se.Vyšel muž,mohlo mu být tak 35let a byl docela urostlý.Schovala jsem si tvář do dlaní jako že pláču.Všiml si mě a pomalu přicházel ke mě,slyšela jsem jeho kroky.A když byl tak metr ode mě uslyšela jsem tep jeho krve, slyšela jsem ji protékat jeho tělem......můj hlad byl čím dál větší.Došel k lavičce,sedl si vedle mě,objal mě a ptal se proč pláču.Neodpovědìla jsem,přitiskla jsem hlavu k jeho krční tepně a kousla.Cukal sebou ale po chvílce se uklidnil a já jsem si konečnì mohla vychutnat tuto chvíli.Je krásné když do vašeho těla vtéká ta teplá ještì tepající krev.Po chvíli upadl na zem....zemřel....netušila jsem že ho nemusím zabíjet.Začalo svítat a tak jsem utíkala domů,vyděšená ale spokojená.

upírka hanah 1 část

29. ledna 2008 v 9:39 | danissko |  pravdivé osudy upírů
Příběh mé upíří nejlepší kamarádky jménem Hanah
Tento příběh popisuje zážitky mé nejlepší kamarádky která je upirkou už od narození a ona se vám tímto příběhem pokusí přibližit jak jeji život zhruba probíhá. Doufám že se vám tento příběh bude líbit!
Ave jsem Hannah narodila jsem se ve vesnici Sighisoara poblíž Transylvánie.....už je to jen jako nějaká zapomenutá pohádka o radostném dětství,plném nevinosti.Vyrůstala jsem na menším panství.Otec,který si na mě velice zakládal mi platil hodiny klavíru,jezdectví,latiny a všeho co se patří na budoucí mladou dámu...mě však tyto věci od mích deseti let vůbec neuspokojovali.Noc co noc jsem slýchala šeptání měsíčního světla...moc jsem tomu nerozuměla ale pokaždé to naplnilo moji duši klidem a silou o které jsem neměla ani potuchy.Noc co noc jsem vycházela z domu a sledovala tu nádhernou mìsíční záři.
Netušila jsem proč mě tolik fascinuje západ slunce a krásy noci až do svých třinácti let..........začal mě děsit každý východ slunce,sebemenší procházky za bílého dne pro mě byly utrpením.Slunce mě pálilo jako nikdy předtím a já jsem pořád netušila proč.Přicházeli mi na mysl další otázky.....proč je mi z jídla najednou tak špatnì a přitom mám děsivý hlad a žízeň.Proč jsem ve dne tak slabá a ospalá a po západu slunce jsem šťastná?.....A hlad byl každou noc silnější.
Pak jednou po západu slunce jsem na chodbě našeho domu potkala sluhu mého otce....sklonil se ke mě a já jsem uslyšela jeho krev,jak tepe,jak protéká jeho tělem......strašně mě to vyděsilo.Utíkala jsem do svého pokoje,zamkla jsem se a snažila se uspořádat své myšlenky.
Den na to jsem šla za svým otcem,chtěla jsem se někomu svěřit s tím co se mi honilo hlavou.Vypadal tak šťastnì když jsem mu to sdělila.Vyprávěl mi že to zná,že je to úplně normální v mém věku a že mi ukáže jak se zbavit hladu.
Další pokračování tohoto příběhu už mám pichystané a zveřejním ho hned jak budu moct!

Příběh upíří slečny jménem Miranda 1. část

25. ledna 2008 v 12:00 | danissko |  pravdivé osudy upírů
1.Část
Posadila jsem jse k PC a otevřela "nový dokument" čekal na mne nelehký úkol,popsat svou minulost. Byla jsem snad i torchu na pochybách-kdo by mi uvěřil? Přesto jsem se však rozhodla vše napsat tak,jak si pamatuji a nic vám nezamlčet....
Narodila jsem se 13.3,roku 1988 do německo-české rodiny v příhraničním městečku. Byla jsem poněkud "divné dítě" od přibližně osmi-devíti let fascinované magií. V té době se také mí rodiče rozvedli. Soud mě přiřkl otci,který byl "sociálně zajištěný" (pracuje jako podnikatel) a maminku,která se vrátila ke svým rodičům,protože nevydělávala mnoho peněz jsem vídala jedenkrát měsíčně. S otcem jsem moc dobře nevycházela ale přesto jsem se snažila být "hodnou dcerou" když mi bylo 14let(rok 2001) přivedl si však přítelkyni. To byla pomyslná poslední kapka. Začala jsem se více zajímat o mé přátele, netrvalo dlouho a přijali mne za svou do jedné party. Scházeli jsme se v "klubu" který byl v chatě mé kamarádky...vlastně tam chodilo o mnoho víc lidí než jen naše skupina,ale většinu jsem znala. "Právoplatní" gothic a metalisté. Přiznávám,že pomyšlení,že mě o několik let starší lidé berou za sobě rovnou mi velmi lichotilo a brzy jsem se stala "miláčkem". Každý mne znal a já tehdy jakožto drobná dlouhovlasá modrooká bondýnka budila dojem,že mne musí každý opatrovat.
fotka z 30.5.2001 a o necelých 5 měsíců proběhlo ,,příjmání" další fotky přídám s postupem článků!

Další články


Kam dál