Démon vlastního já

8. května 2007 v 21:07 | danissko
4. ASTRÁLNÍ EXPERIMENT

Démon vlastního já
V některých tajných lóžích se podle prastarého mysteria požaduje, aby neofyt, dříve než se mu dostane vyššího zasvěcení, byl konfrontován s démonem svého vlastního já.
V temném pokoji spoře osvětleném slabým červeným světlem a celém potaženém černým suknem stojí na podstavci ve tvaru klínu rakev. Vůdce uvede neofyta dovnitř a vyzve jej, aby si do rakve lehnul. Pak přiklopí víko. V něm je, právě proti obličeji, trojúhelníkový nebo kulatý otvor sloužící pro přívod vzduchu, skrze nějž neofyt vidí pouze čerň stěny. Od neofyta se požaduje, aby upíral zrak na černou stěnu tak dlouho jak je to možné a bránil se usnutí, pokud je to jen možné. Všem svým myšlenkám a dojmům má věnovat co největší pozornost. Dříve než vůdce odejde, řekne mu, že má jednat podle své vůle, a že může rakev i pokoj opustit, uzná-li to za nutné. Účelem mysteria je vytrvat, dokud se vůdce znovu neobjeví.
Zpočátku připadá neofytovi ticho, které tam vládne, tísnivé a nepříjemné. Červené světlo po určité době dohoří a zhasne, takže je záhy obklopen naprostou hrobovou tmou. Nicméně ví, že je v rukou Boha a dobrých lidí, a že se nemusí ničeho bát. Zatímco leží v hrobovém klidu rakve, táhnou mu hlavou různé vzpomínky na jeho uplynulý život. Vidí všechny svoje chyby a slabosti, které dříve často a snadno omlouval, ve zcela jiném světle. Stojí před jeho duší jako žalobci, a jeho nitra se proti jeho vůli začíná zmocňovat hrůza. Mnozí propadají v tomto okamžiku takovému úděsu, že chtějí uprchnout. Ale kdo přece statečně ,vytrvá a zamyslí se nad sebou, zvládl tak první stupeň zkoušky. Duše se opět uklidní. Ale při nepřetržitém zírání do černočerné tmy, která obklopuje neofyta jako plášť, se dostavují zcela zvláštní myšlenky a pocity. Postupně mu připadá, jako kdyby už neměl žádné živé tělo, jako kdyby z jeho údů zmizely všechny pocity. Tak zpozoruje zvláštní vlny, stoupání a klesání stínů před svýma očima, zrovna jako kdyby tma zkapalněla a pohybovala se jako černá pára.
Potom se tu a tam objeví blikání. Ve tmě se vznášejí světelné body. Tatvy probleskují všemi barvami. Časem se ve vlnách tmy objeví prchavé, nevýrazné stíny. Smolně černá tma nyní přechází v černorudé, éterické mihotavé světlo. které se vždy znovu mění v temnotu. Tmou se rozlévá těžko definovatelná éterická vibrace, která postupně sílí. Zdá se, jako by v černé barvě bylo přimícháno něco červeného, a nyní toto červené stále více vystupuje.
Vtom zpozoruje neofyt v černorudém světle jiné pohyby. Není to však temně rudá atmosféra, která se pohybuje, nýbrž mnohem temnější tvary. Teď nastane strašlivý okamžik: Na neofyta se na okamžik zašklebí něco hrůzného, cosi mezi člověkem a zvířetem. Pak to zase zmizí a vynořují se jiné pitvorné tvary a obličeje, jako kdyby se člověk ocitl uprostřed reje čarodějnic. Neofyta znovu zachvátí hrůza a touha se osvobodit. Ale vtom všechny přízraky naráz zmizí a on je znovu obklopen černočernou tmou. Bude se za svůj strach stydět a rozhodne se, že nová zjevení bude sledovat s klidnou myslí. Brzy se ze tmy znovu vynoří červené světlo, tentokrát o něco světlejší. Znovu se objevují pitvorné tvary a ďábelské obličeje, a neofyta navzdory jeho předsevzetí opět zachvátí hrůza. Vše jako by se proměnilo v jedovatou hustou kaši, z níž na všechen život zavanulo smrtelným dechem. Nové zjevení a nový úlek. K rakvi se blíží něco slizovitého, mazlavého. Zdvíhá se to a klesá, hned se to roztahuje do délky, hned do šířky, a klouzá to nepříjemně hadími pohyby k nohám rakve. Tam se zdá, že to chvíli číhá, pak to vniká pod víko a pokrývá to nohy, kolena a celé neofytovo tělo, který v tomto okamžiku nemůže ani křičet ani se pohnout. Zdá se mu, že jej ta strašná bytost pohltí a umačká. Pokud mu tato bytost spočívá na prsou, působí jako můra. Brzy se dostane ke krku, a chladně a slizovitě olízne neofytovi obličej, aniž by se této odporné věci mohl bránit. Nakonec se část této éterické tekuté mazlavé hmoty zformuje do obličeje, který s jízlivým, pekelným smíchem zaútočí. Vtahuje neofytův dech, takže mu je, jako by mu nějaký upír vysával život. Neofyt se nemůže pohnout; je jako strnulý a zmocňuje se jej hrobový chlad. Pak většinou upadne na chvíli do bezvědomí. Když se mu vědomí vrátí, je strašidlo k jeho úleku stále ještě tady a s ďábelskou radostí se na něj šklebí. Postupné se jej zmocňuje bezmezná apatie a nakonec se vzdá svému osudu.
Nyní se v něm ale probudí božský princip. Začne poznávat, že tato nevýslovná bytost je zlem v jeho vlastní povaze, jemuž svojí duševní energií propůjčil život a ztělesnil je, a že je teď jako jeho stvořitel musí ovládnout a zničit, aby jej samo nezničilo. Neofyt se uklidní a může strachu kurážné pohlédnout, do jeho pitvorného obličeje. Cítí, že se nemůže pohnout, aby postavil na odpor svoji vůli. Musí proto bojovat duševními zbraněmi. Hrůza je překonána v okamžiku, kdy neofyt pozná, že tato bytost vděčí za existenci pouze jeho vlastním zlým myšlenkám, pocitům a činům. Musí silně chtít, aby ustoupila, a ona se pak pomalu a zlostně stáhne. Jakmile síla vůle pouze na okamžik ochabne, snaží se bytost znovu dostat kupředu; neofyt tak musí stále znovu stavět. na odpor svoji pevnou vůli. Po delším duchovním zápase s touto strašnou bytostí opustí tato konečně neofytovo tělo a zmizí v temnotě. Po duševním vypětí je neofyt celý zbrocen studeným potem, ale může se zase volně hýbat.
Kolem něj je opět úplná tma. Připadá mu, jako kdyby tak už ležel mnoho hodin, ba celé dny, zatímco uplynul pouze krátký čas. Za pár minut se znovu objeví černorudá éterická mlha. Postupně se stává světlejší a světlejší, až se celá atmosféra zbarví oranžově. V tomto světle se vznášejí, poletují, plazí se a tančí různé tvary. Jsou stále pitvorné a ohyzdné, ale nevzbuzují už tak velký strach. Žádná z těchto forem nemůže nabýt tak hrozného zjevu jako předtím spatřené a přemožené strašidlo. Vždycky když je neofyt unaven, světlo zmizí a vystřídá je dokonalá tma. Neofyt z toho pozná, že se musí ovládat, neboť tato věc nepřichází zvenku. nýbrž je výtvorem jeho vlastních duševních sil, což teprve teď plně pochopí. Při každém novém napětí se světlo vrací, přičemž začíná přes temně červenou a oranžovou barvu přecházet ve žlutou, až je po vícero pokusech postupně vidět celá stupnice astrálních barev. Ve všech těchto barvách lze spatřit pohybující se tvary. Čím vyšší je barva podle stupnice, tím víc pozbývají zjevy pitvornosti a nestvůrnosti. Ve fialové barvě jsou to okřídlené bytosti, které vypadají jako motýli, sylfy a rusalky. Když neofyt potlačí i fialovou barvu, přejde tato náhle v hnědou, do níž se mísí všechny astrální barvy. Potom tato hněď světlá stejně jako ranní svítání; nejprve modrošedě, pak stále jasněji, až neofyta obklopí bílé stříbrné světlo. Tady vidí poprvé lidské postavy, ale neurčitých tvarů a étericky průhledné. Projevují se podivuhodné inspirace z vyššího světa, a čím déle se neofytovi daří podržet stříbrné světlo, tím čistší a dokonalejší mají obličeje. Před jeho vnitřním zrakem se rozprostírají líbezné krajiny, hory, údolí, lesy, studánky a jezera. Do astrálního spojení s ním vstupují známé i neznámé osoby a duchovní bytosti. Astrálně - reálné vize jeho duše jsou podivuhodné a zanechávají mocný dojem.
Asi po třech hodinách - tak dlouho trvá experiment - se objeví vůdce a neofyta osvobodí. Po vylíčení jeho zážitků následuje další zasvěcení.
Tento pokus mohou podniknout pouze duševně zralé osoby s pevným charakterem. Duchovní nezralost by mohla způsobit na těle i na duši velké škody, protože objevivší se fantomy by nebyly ovládnuty a přemoženy. Démon vlastního já, kterého neofyt astrálně přitáhl a zhmotnil, by se od něj za těchto okolností neodpoutal, což by mohlo mít za následek šílenství a smrt. Přinejmenším by se stal terčem temných sil, které by časem podkopaly jeho vitalitu a dobrou mysl.
Tento častěji, zejména v okultních románech zmiňovaný experiment je, jak již bylo na začátku poznamenáno, ještě dnes důležitým mysteriem některých tajných lóží. Psali jsme o něm, abychom budoucímu badateli nabídli dobrý studijní materiál. Stejnému účelu slouží i v další kapitole vylíčené zážitky z autorových experimentů, jejichž posouzení přenecháváme poctivému a nezaujatému badateli.

Převzato z EXPERIMENTÁLNÍ DÉMONOLOGIE - JOSEF DÜRR
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama