MAGIE A DÉMONOLOGIE VE STARÉ BABYLONII...ČÁST 2...KAP.5

9. května 2007 v 9:01 | danissko |  odborna literatura
ČÁST II.
Kapitola 5.

ZÁKLADNÍ PRINCIPY A RÁZ OKKULTNÍ METAFYSIKY V BABYLONSKÉ MAGII A THEURGII.


Nelze nám dříve se pustiti do podrobností o magii a nauce o démonech starobabylonské theurgie, pokud si neujasníme dostatečně několik všeobecných a základních thesí, jejichž platnost se ovšem neobmezuje toliko na úzký obor naší práce.

Okkultismus toť věda utajeného, souhrn poznatků, skrytých buď ještě v transcendentnu, nebo těch, jež se pravidelně vymykají posudku a důkazným prostředkům materielních věd. A Magie? Bylo již podáno hojně definic o tomto pojmu, avšak žádná z nich nám dostatečně nevyhovuje z důvodu přílišné jednostrannosti. Buď se drží výkladu etymologického, nebo historického, nebo objasňuje konečně nejvýše některou specielní technickou stránku magické vědy. K poslednímu druhu definicí náleží i jinak skvělá these Papusova v jeho Základech praktické magie, podle níž "magie jest užití dynamisované lidské vůle k rychlejšímu vývinu živoucích sil Přírody." Nedostatky všech těchto výkladů budou nám tudíž podnětem, abychom ukázali podle našeho názoru na novou universální definici pojmu Magie v nejširším i praktickém slova smyslu.

Vyjděme nejprve od Účelu a pak od Prostředku! Co jest účelem Magie? Dosažení, t. j. ovládnutí (akt vůle!) nějakého Cíle! Pravíme ovládnutí, neboť to jest jediný vhodný název k vyjádření všech fásí onoho vrcholného a suvereního vztahu Někoho nad Něčím neb Někým, a zahrnuje v sobě: ovlivnění Věci se zachováním její podstaty (kde pak buď trvají ještě podřadné vlivy Třetích Věcí, takže jsou tu ještě tři členy: Mág, Věc a Okolí, toť indické stadium Dharány, buď se působení Okolí na Věc úplně vylučuje, takže co do vzájemných vztahů existuje toliko dvojice: Mág a Věc - stadium Dhyjány, nebo ovlivnění Věci s pohlcením její Podstaty, (t. j. dokonalým přivlastněním si jí v žádaném směru) se všemi jejími vlastnostmi a silami, stav Splynutí, Absorbce, Samádhi.

Hle, máme již objasnění všeobecné tendence Magie, jíž jest Ovládnutí. A Cíl? Ten jest v principu nekonečný: není hranice Prostoru a Času, tím méně Ideám v jejich dosahu. Každý magik může si určiti jakkoliv předmět svého Ovládnutí, nejvyšším bude pak ovšem ten, s nímž lze všechny ostatní kvantitativně i kvalitativně sjednotili tak, aby v něm zapadly a byly jím obsáhnuty. Tímto konečným Předmětem a Cílem jest Příroda v celém svém neobsáhlém objemu a nekonečné složitosti : toť Isis okkultistů, nebo lépe Ada-Nari, či Mája, s mámivými závoji, zastírajícími nekonečnost proměn, a tajemství.

Avšak dosáhnutí a ovládnutí bájného, posledního cíle Máji-Přírody může se díti taktéž nesčíslnými cestami a prostředky, a tím dospíváme posléze ke své (theoretické) universální definici:

Magie v nejširším pojmu slova jest souhrn všech Cest vedoucích k Ovládnutí Máje-Přírody. S touto všeobecnou definicí splynou, a z ní dají se zajisté odvoditi všechny ostatní definice; jest zcela jasnou, ač-li jsme nezapomněli rozboru a indukce, jež nás k ní přivedla. Úmyslně se nezmiňujeme blíže o subjektu tohoto velikého snažení, v definici theoretické, abychom i s té strany nevyloučili všech možností: Nejen člověk, i démon a bohové sami a vůbec každá Bytost mimo Nejvyššího (v němž již a priori vše, i Mája jest obsažena) může býti mágem na jedné z onoho souhrnu Cest na kterémkoliv z nekonečna existujících Světů. Vzhledem k tomu pak, že i tyto Cesty nedefinujeme blíže k zachování jejich úhrnu, spadá pod jejich pojem i souhrn všech obyčejných věd jako cest k poznání a ovládnutí některé částečky, některého vztahu Máje-Přírody, taktéž kterýkoliv jiný, bezděčný a třebas všední počin. Z této universální definice musíme si ovšem odvoditi definici více praktickou, obsahující jen tolik prvků oné první, kolik se nám hodí. A tak vzhledem k profanaci obecných, materialistických věd vyloučíme z pojmu Magie všechny ony vědy jako Cesty našeho snaženi, jež se obírají fysickými věcmi a dočasnými vztahy lidské činnosti. Hranice mezi těmito profanními vědami a oborem věd a působení magických nebude ovšem vždy stálou a stanovení její bude dosti choulostivým. To, co nyní na př. jest již majetkem obecným, materialistických věd, jako různá chemická působení látek, zjevy vyšší fysicky, jako elektřina, nerostný magnetismus, úkazy radioaktivní a pod., to vše, pokud bylo vůbec známo, spadalo dříve do oboru praktické i theoretické magie. Nyní ovšem zveme některé ze zjevů tohoto druhu nejvýše ještě z historického hlediska magií, a sice t. zv. magií naturalis. Pravým kriteriem mezi fenomeny pro nás ryze magickými a projevy hmotných sil bude však zjev, kdy bezprostředně činná (na venek) síla opouští svým původem pole hmotných zákonů a vystupuje již do nejblíže vyšší pláně fluidické, třebas její konečné působení ve světě zjevů děje se s použitím, podřazených ovšem, sil fysických. Tím jsme vymezili na jedné straně definici magie v užším, praktickém smyslu tím, že jsme z onoho Souhrnu Cest vyloučili všechny, jež nepočkají alespoň v nejnižší, fluidické sféře pláně astrální. Na druhé straně vyloučíme z praktických důvodů ze Subjektů magické Cesty všechny, až na Člověka. A konečně omezíme východisko oněch Cest na náš Svět, naši Zemi (nikoliv ovšem pouze ve fysickém jejím pojetí!), a dospějeme k definici praktické magie: Souhrn cest a prostředků, počínajících alespoň v sféře fluidické (Linga-ické), jež vedou Člověka k ovládnutí Máji-Přírody tohoto našeho Světa.

Zbývá nám rozebrati ještě působení sil po stránce kvalitativní. Podle počtu členů magického fenomenu navrhuji rozeznávati následující fáse: Fenomen, jehož koeficientem by byla Jednička, t. j. jednota Činitele, Činného Aktu a Činu, jež náleží ovšem v nejširším pojmu slova toliko Bohu, jakožto Jediné universální Bytosti. Toliko Nejvyšší Bytost, cožkoliv činí, koná jen v sobě, neboť mimo Ni není ničeho. V relativním stavu Oddělených Věcí odpovídá pojmu jednotky t. zv. Magie subjektivní, v níž subjekt fenomenu jest totožný s objektem téhož. Příkladem fenomenalismu posledního druhu jest Joga, pokud jeho (Jogu) působnost vztahuje se toliko na osobu magikovu, jako úkaz autolevitace, neviditelnosti magikovy a pod. Sem náleží též ohromná skupina zjevů, jež v Kabbale činila samostatnou skupinu ze dvou tříd, proti sobě stojících, totiž Magia experiens (zvědná) proti všem ostatním zjevům Magie činné (Magia agens).

Po Jednotě, jako kvalitativnímu projevu oněch Cest přistupujeme k Dvojici. Zde vyniká vedle subjektu již i objekt, jenž však nespadá zde v jedno se subjektem, jako v případě prvém. To jest tudíž případ magie objektivní a sice nazveme ji Magia obiectiva simplex. Příkladem jejím jsou téměř všechny objektivní zjevy metapsychiky, hlavně telekinese, dematerialisace předmětů vůlí, ektoplasmie, při nichž tak zv. medium nutno jedině považovati za zdroj (subjekt) těchto zjevů, a kde jest zaručeně vyloučen třetí činitel, t. j. odtělená bytost - čili duch spiritistů, či jiná, třebas žijící inteligence (člověk), působící skrze určité medium (v běžném, spiritickém smyslu slova).

Konečně se objevuje magie objektivní jako trojčlenný poměr tam, kde mimo Subjektu a Objektu vystupuje prakticky používaný a vnímaný třetí činitel, čili Agens. To jest pak trojčlenná Magia obiectiva medialis, jež v historii magie hraje úlohu nejčastější.

Podivuhodný zákon analogie představuje nám tak magickou činnost ve třech sférách, z níž prvá náleží výhradně světu božskému (jednočlenná magie subjektivní), druhá má svůj základ v nadhmotných inteligencích (magia obiectiva simplex), a třetí konečně náleží většinou působnosti obyvatelům tohoto hmotného světa: toť magia obiectiva medialis. Jak vidíme, klesá s rozmnožením členů i jakost subjektů, neboť trojčlenná magie (obiectiva med.) omezuje se v praksi ve svém subjektu převážně na člověka. Současně klesá i mohutnost použité magické síly, jež v posledním případě jest poměrně nejmenší.

Poznámka: V tomto směru platí tu takřka matematický axiom: Vzhledem k témuž fenomenu jest součin sil subjektu (A) a sil použitých prostředků, mimo subjekt a objekt působících (agens, medium) = B, méně (záporně) působící odporná síla objektu (jeho přirozená odolnost) = C, veličinou stálou (K) tudíž A × B - C = K.

Užijeme-li tudíž na př. k témuž cíli nejprve subjektivní methody, kde B a C rovná se 0, musí subjekt vyvoditi veškerou nutnou sílu (vzorec A = K). Při methodě objektivní simplex chybí toliko B a A musí býti tím větší, čím více odporu klade objekt a čím větší jest tudíž C. V nejpříznivějším případě, kdyby C = 0, (objekt neklade vůbec odporu), moment toliko ideální, v praksi neuskutečnitelný) rovnalo by se A = K, jako svrchu. Nesmíme ovšem zapomenouti, že i při subj. methodě může býti někdy A fakticky daleko větší, pokud musí subjekt přemáhati odpor, v něm samém vznikající, zde však matematicky nevyjádřený.

Konečně při methodě magie objekt. mediální (vzorec plný: A × B - C = K) jest nejpříznivějším (opět ovšem jen ideálním) případem, kdy síla mediálního agense (B) = K, a při tom C (odpor objektu) = 0, pak na subjekt zbývá pouze 1, t. j. síla subjektu co do nutnosti klesá téměř na 0 a omezuje se na pouhý impuls. Subjektem může zde býti, jak vidno, kdokoliv, i magik neškolený a slabý. (Příklad: použití velmi silného autodynamického agense - o něm viz dále, na př. talismamu proti nebránícímu se objektu při očarování láskou.)

Promluvme si nyní podrobněji o onom třetím, trojdílném fenomenu magie obj. mediální, jejíž hlavní působnostní těžiště leží ve sféře fysické. Charakteristickým členem jejím jest ono Agens, čili medium, jež jest buď nevyhnutelnou podmínkou, neb aspoň závažnou součástkou určitého fenomenu. Podle významu a důležitosti této agencie rozděluje se pak magia obiectiva medialis na řadu zvláštních mag. zjevů a úkonů. Subjektem jejím prakticky vzato, může býti v našem případě toliko člověk, objektem pak jakákoliv věc živá i neživá, pokud však objekt pojímáme abstraktněji jako pouhý cíl, může jím býti i určitý úkon.

Poznámka: Nejsprávnější definicí mag. objektu v nejširším smyslu slova jest: Určitý úkon, opírající se (odehrávající se) na hmotném substrátu, buď osobním, nebo věcném; výsledkem úkonu jest pak změna stavu tohoto substrátu, a to buď kvantitativní (jeho zmenšení, neb zvětšení), nebo kvalitativní. Substrát objektu sám může býti dvojitý. Příklad: Objekt (cíl) mag. aktu: vyhnání démona z těla nemocného; substrát jest zde živý a dvojitý: tělo oběti + démon. Oběť (nemocného) nazveme objektem primárním vzhledem k jeho patrnosti a vlastnímu účelu mag. praktik; eventuelně při tom zjištěný démon působce: objekt sekundární.

Než dále: Podle odstupňování významu onoho středního (mediálního) činitele - Agencie - můžeme pak trojčlenný mag. fenomen rozděliti na úkazy zvláštní. Médiem může býti předně živoucí bytost, od vysoké inteligence božstev k nižšímu řádu andělů a démonů, až k duchům lidským, odtělesněným, neb dosud přebývajícím ve fysických tělech. Poslední případ, v technice magie poměrně vzácný, objevuje se tehdy, když magik používá media v transu za pouhý nastroj, nikoliv cíl určitého úkonu. Paralelně s agenciemi živými postupují neživé věci. Jim oběma jest společnou aktivní povaha; nazveme je proto autodynamickými agenciemi (živými, neb neživými, jejichž příkladem jest talisman). V trojčlenném magickém poměru představují Aktivní inteligence a Věci tudíž prvek hlavní a nejmocnější. Do druhé skupiny agencií mediálních, stručně medií, náleží souhrn věcí, nazvaných Volty v nejširším smyslu slova. Také tato media představují mocný aktivní prvek, jehož síla však nepramení již sama ze sebe, nýbrž jest závislou na silách buď subjektu, nejčastěji však objektu a trvá většinou jen po dobu aktu. Třetí, nižší a méně významnější skupinou jsou t. zv. Ferencie, čili Nosiči. Tyto figurují v mag. aktu již podle svého jména jako pouhé nosiče Síly. Na čtvrtém místě klademe konečně t. zv. Akcidence (akcidenční prvky) magických úkonů. Těmi jsou různé lokální a časové vztahy opět v nejširším slova smyslu. Zajímavým jest poměr mediálních agencií k druhým dvěma členům: subjektu a objektu. Při autodynamických mediích, živých i neživých omezuje se subjekt většinou na pouhého udavatele, určovatele mag. úkonu. Jeho vlastní mag. potence neb vůle nepřichází ani v úvahu a jest většinou bezvýznamnou. Subjekt jest tu pouhou klavikulární (klíční) ideou, jak navrhuji v magii nazývati ideje, jež tvoří sice podnět k magické akci, jež však co do effektu daleko přesahuje síly oné ideje. (Jedná se asi o takový poměr, jaký jest mezi sirkou, zapalující podkop a projevem síly následující explose, jež ovšem byla onou sirkou podmíněna.) Na takovouto, pouhou klavikulární ideji omezuje se tudíž subjekt při mediích autodynamických. Avšak ani při voltech nenabývá ještě subjekt prakticky většího významu co do své mag. potence, a stává se rozhodným teprve při Ferenciích a mediálních akcidencích. Co se týče objektu, jest změna jeho povahy daleko nápadnější. Při agenciích autodynamických jest objektem magického zásahu nejčastěji jistý úkon, jenž se opírá o mnohdy teprve jím založené věcné vztahy. Příklad: Magik (subjekt) pohne démona (autodynamické medium živého tvaru) k vykonání nějaké stavby (objekt), jehož viditelné, věcné vztahy k okolí - zde vystavená budova - budou teprve založeny. Při voltech naproti tomu nabývá již objekt pravého významu. Jest jím vždy již existující zhmotnělá idea ve světě zjevů, (na př. tělo nepřítele při mag. aktu očarování nenávistí), vůči níž mediální agens, volt, ocitá se nyní v takové ideové odvislosti, že jeho forma, vlastnosti, atd. jsou v bezprostřední závislosti na objektu. Tato převaha objektu nad mediem stupňuje se ještě více při ferenciích a pouhých akcidencích.

Tím jsme stručně vyčerpali principielní rozdělení magie a jejich úkonů, v cestě descendenční, od analogie božské jednoty až k trojnosti fysického světa. Nutno se ještě zmíniti o technické stránce mag. úkonů vůbec. Jejich základem jsou dvě methody: Prvá z nich (unifikační) vychází od jednoty (totožnosti). Jejím vyjádřením (heslem) jest védantická věta: Tat twam asi = To jsi ty! Realisuje se tak, že magik stotožní se s objektem neb cílem mag. experimentu veškerou svojí bytostí, process tento, jak patrno, náleží v pojmosloví subjektivního trainingu formě Samádhi, Absorbce, Splynutí, a jest, jak již z povahy fenomenu patrno, vlastní především magii subjektivní. (Příklad: magik, usilující o levitaci svého těla, stotožní se (tak zv. samyjama) s představou vznášejícího se peří, neb s představou příslušných vlastností některé tatvy - Vájú, neb Akášy); dále náleží ona methoda i magii objektivní simplex. (Příklad: magik, chtěje pouhým dotekem ruky zapáliti nějaký předmět, sjednotí se s představou kmitající ohnivé Tedžas-tatvy, toť čin aktivní, nebo naopak čin passivní, učiní totéž proto, aby se ubránil účinkům jiného, jej ohrožujícího ohně). Druhá methoda, založená nikoliv na jednotě, nýbrž na vztazích mnohých věcí navzájem, má dvě formy: essenciální a analogickou. Essenciální forma odpovídá t. zv. nazoraeru (termín žaponské magie), t. j. pojmu zastupování jedné věci druhou. Také zde ještě platí ovšem zásada I. methody (jednotnost), vztahuje se však toliko k objektu. (Příklad: Magik působí na volt, resp. sošku, jež zde zastupuje (nazoraer!) objekt, aby účinek tohoto působení přenesl se naň. Analogická forma naopírá se již o uměle konstruovanou vnější podobnost nějaké zastupující věci s objektem mag. aktu, nýbrž o obdobnost, analogii, podle principu smaragdové desky: Co je nahoře, jest jako to, co jest dole. Nezáleží zde tudíž tak na formě mediálního agense, jako na jeho vnitřní příbuznosti s objektem podle zákona planetárních obdob a vzájemných korrespondencí. Jak patrno, jest methoda II. vlastní v obojí své formě již podle své povahy toliko magií objektivní mediální, při čemž forma essenciální (nazoraer) bude se týkati hlavně Voltů, forma analogická hodí se opět nejvíce na ferencie a media akcidenční.

Shrňme stručně nejdůležitější body této kapitoly: Definice magie: Souhrn cest, vedoucích k ovládnutí Máji-Přírody. V praksi pak upravena zní tato široká definice: Souhrn všech možných cest, jež vedou člověka k ovládnutí Máje-Přírody našeho světa. Tato praktická magie dělí se na jedno až trojčlennou podle počtu prvků určitého mag. fenomenu. Jsou to: 1.) magie subjektivní, 2. magie obiectiva simplex, a 3.) magie obiectiva medialis. Medium, to jest prostřední a nejdůležitější člen magie posl. druhu, dělíme pak podle jeho významu na a) autodynamické agencie (media) buď živých inteligencí, nebo neživých věcí, b) volty, c) ferencie (nosiče) a d) akcidence (časové a místní). Užití těchto principů opírá se konečně o dvě methody: A. unifikační (totožnostní) a B. buď essenciální, neb analogickou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama