MAGIE A DÉMONOLOGIE VE STARÉ BABYLONII...ČÁST 2...KAP.8

9. května 2007 v 9:09 | danissko |  odborna literatura
Kapitola 8.

POMĚR BABYLONSKÉ MAGIE K OKKULTNÍM POJMŮM A SYSTÉMŮM OSTATNÍCH NÁRODŮ VŠECH DOB.


Jak již řečeno, stojí babylonská magie v nápadné protivě na př. k magii egyptské. Této chybí především vlastní demono-logie a vše, co s touto souvisí. V nejstarší době, do níž klademe původ většiny tak zv. kouzelných textů pyramid, vyniká hlavně magia obiectiva simplex, tudíž systém dvojčlenného fenomenu, avšak také tento nabývá již pomalu většinou rázu trojčlenné magie objekt. mediální, když spojující idea mediální, a sice Slovo, řeč, stává se nabytím určité a nezbytné formy mediální agencí buď typu ferencie (nosiče), nebo dokonce autodynamického media typu inteligentního (vzhledem k moci Slova, opírajícího se o určité božstvo). S vnější stránky, podle cíle mag. aktu jsou v Egyptě nejdůležitějšími fenomeny kouzelného oživení na př. sošek krokodilů (Webaonerův krokodil v kouzelném papyrusu pí. Westcarové), různých sošek (vešebtů) a obrazů v hrobech starého Egypta, a pod. Zde všude vyniká jako mediální ferencie mag. říkání (tantram), buď stručné, jako slavná formule "Král dává oběť", buď složité - známá 6. kapitola tak zv. "knih mrtvých" k oživení vešebtů. Volty, jako mediální agencie a tím i způsob očarování s nimi pracující, dostal se do Egypta, jak se zdá, právě z Babylonie, odkud též přišla, ovšem až již později v historii, nauka o démonech a s ní theurgické prvky.

Vůči Indii, jedné z nejvznešenějších pravlastí a zřídla Esoterismu, jeví se neméně zřejmý rozdíl babylonského okkultismu. Magie indická má svůj základ v Jógu, subjektivním to trainingu, jehož hlavním oborem bude tudíž magia subiectiva, pak magia obiectiva simplex, a konečně až naposled m. ob. medialis, jež byla právě hlavním polem působnosti babylonského okkultismu. Avšak i z této trojčlenné magické působnosti živořila v Indii většinou toliko démonologie, resp. theurgie, podnikaná jen s duchy pitriů, t. j. zemřelých "otců", jakýsi aktivní spiritismus, či spíše prakt. nekromantie, při níž operatér a medium ve spiritickém smyslu tvoří jednotu; tato magická akce byla ostatně v Indii považována za úkon řádu nižšího. Očarování pomocí voltu jest v Indii takřka neznámo. Jiným hlavním rozdílem v indické magii jest právě onen individuální rys, ono výhradné zdůrazňování mag. subjektu. Touto svou osobní převahou dominuje indický magik vždy v mag. fenomenech, a zvláště v theurgii vystupuje s kategorickým rozkazem vůči démonům, kteří jsou zde ovšem zastupováni většinou pouhými bhúty, t. j. elementálními duchy a nejvýše snad Kámadévy (bohy živlů nižší astrální úrovně). V babylonské theurgii naproti tomu obrací se zaklínač na démony nikoliv s přímým rozkazem z vlastní své moci, nýbrž s oporou a poukazem na inteligence démonům nadřízené (božstva). Tento způsob souvisí vůbec s mentalitou babylonskou, jež se neobírá taji mystiky a vyššího esoterismu, nýbrž spatřuje i v magii svůj cíl toliko v použití kouzel vzhledem k praktickému životu, jenž již svou složitostí odpovídá nejlépe trojčlennému mag. obřadu, v němž závislost na pomocných zdrojích sil nevyžaduje nutně sílyplného, dominujícího vystupování magikova, jaký jest nezbytným v magii subjektivní, nebo aspoň objektivní dvojčlenné (simplex). Ve vztazích k magii mongolských národů, jež taktéž tvoří skupinu pro sebe, setkáváme se ještě spíše s příbuzností, neboť téhož rasového původu byli právě Šumerové, zakladatelé babylonské kultury. Prvky demonologické jsou téměř shodné v okkultismu čínském, hlavně však žaponském s jeho národním kultem Kami - duchů (Šin-to), jež jest základem officielní víry právě tak jako esoterní, a jejž ani vítězný Buddhismus nemohl potlačiti, nýbrž obohatil jej naopak indoasijskými prvky a vlivy. Taktéž magie objektivní mediální, zvláště očarování se týkající, tvoří tu i onde základ praktické magie, a jí odpovídající forma magického aktu - nazoraer (zastupování) již podle jména svědčí svůj původ magii žaponské.

Klassická magie západní, t. j. evropská, jest konečně přímým odštěpením a dědictvím okkultismu babylonského, jenž působil již u Féničanů a šel později přes Řecko a Řím ve sledu kultury těchto národů, ovlivněných již od počátku vzdělaností vůbec a v okkultismu zvláště z rovin sinearských. Na půdě evropské byly jím sjednoceny rozptýlené domácí prvky okkultní původu buď indoevropského, buď vyplývající částečně z mongolského šamanismu, jenž se obírá nejnižšími stupni magie subjektivní, hlavně zvědné (zvláště u Slovanů oblíbené jasnozření, s použitím nejčastěji hydromantické methody), a teprve na druhém místě ostatními fenomeny magie dvoj- až trojčlenné.

Pokusili jsme se takto vystihnouti hlavní vztahy mezi význačnými směry světového esoterismu; v další kapitole přistoupíme nyní k stručnému posouzení forem projevu, či-li method mag. fenomenu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama