MAGIE A DÉMONOLOGIE VE STARÉ BABYLONII...ČÁST 5...KAP.42

9. května 2007 v 9:57 | danissko |  odborna literatura
Kapitola 42.

JINÍ BOZI, ČINNÍ V BABYLONSKÉM MAGICKÉM RITUÁLU.


Důležitým členem řádu bohů, jehož význam, mimo jiné uplatňuje se také v magii, byl lvíhlavý Nergal. Jeho jméno jest šumerské a značí "veliký pán", aneb čtěno nestaženě Ne-uru-gal: "Pán velikého hrobu". Již ve shodě se svým jménem byl Nergal především bohem podsvětí, kde se dělí o vládu se svou sestrou a chotí, paní mrtvých, bohyní Alatu-Ereš-kigal-ou. Také jest Nergal bohem války, neboť boj jest hlavním rozmnožovatelem jeho podanných v království stínů. Jako bůh války stojí ve spojitosti s bohem ohně Girru-em a Šamašem, představitelem také zhoubného slunce. V kouzelných textech potkáváme se často s různými jeho jmény, jež značila snad původně samostatné formy Nergalových manifestací, nebo zaniklého božství, kdysi s ním příbuzného. Jména tato, šumerského původu, a tudíž prastará, jsou na př. Lugal-edinna (= král pouště), Lugal-gir-ra, nebo Alamu. Také jeho choť Alatu (zvaná v kouzelné sbírce "Zlí démoni" mezi jinými: Nin-anna), vládkyně mrtvých, vystupuje přirozeně v magických textech až v dalekém Karthagu, podobně její písařka bohyně Bélit séri (= paní pole), jež klečíc v podsvětí u nohou své královny, má na starosti listiny zemřelých.

Nergalovi podobný a s ním příbuzný jest bůh Ninib (jméno jeho navrhuje prof. Hrozný čísti Niu-rag; Lenormant zná jej ještě pod zastaralým čtením Nin-dar[ra]) - jenž v babylonské okkultní astronomii představuje planetu Saturna. Ninib, jehož význam byl i mimo pole magie veliký, náleží především kruhu bohů, nippurského Béla-Enlila, a zve se proto "bojovník Bélův". Brzy se uplatňoval též jako manifestace boha slunce, a sice zprvu dobrého slunce z rána na východě, později se však projevuje, byv svým významem jako bůh války uveden ve spojení s Nergalem, nadále jako zhoubné slunce polední. V jeho jménu i představě splynula patrně celá řada místních bohů, jejichž jména jsou nám známa již jen z osobních názvů, nebo kouzelných textů jako na př. příjmení Ninibova: Nin-giš-zida (= "pán kouzelné hole" tak u Lenormanta, či snad jen "pán žezla spravedlnosti" ?), dále Nin-šach, Ziranu, Šidu, hlavně však Zamama nebo Zamalmal, jako bůh výslovně válečný, a pak Ningirsu. Tento byl kdysi jedním z nejmocnějších božství lokálních a státním bohem města Lagaše, za jeho dávného rozkvětu před prvými králi "šumerskými a akkadskými" a pak za Gudey. Zánikem moci Lagaše pozbyl i Ningirsu (= doslovně: "Pán Girsu" hlavní to čtvrti města Lagaše) významu, a jeho atributy přešly pak na Niniba. Sám Ningirsu přichází však pouhým jménem často mezi bohy kouzelných textů. Choť boha Niniba Gula neboli Malmal objevuje se ještě častěji než její manžel v magické literatuře. Velebena jest obecně jako "velká lékařka " a její jméno bývá provázeno synonymy, na př. "velká paní", Nin-ekalli = "paní paláce" a pod. Jí odpovídá též bývalými svým významem bohyně Bau, manželka Ningirsova, jež byla kdysi nejpřednější bohyní Lagaše, opěvána jsouc v přečetných nápisech vladařů lagašských jako:

"dingir Bau, nin dumu sag Anna-ge", t. j.

"bohyně Bau, vládkyně, vznešená dcera Anuova".

Nergalovi i Ninibovi jest obdobný, též v kouzelných textech přicházející bůh Adad, původu kanaanského, kde pod jménem Hadad jest znám z bible. Babylonským příjmením jeho byl název Rammánu (Rimmón) = "hřmící", a byl tudíž patrně bohem bouře. Také Adad má četná vedlejší jména, jako Martu (= "bůh západu", nebo snad "bůh národa Martu [Amoritů], dále Bur, Mer, atd.).

Že bohyně Nina-Ištar objevuje se často v kouzelných textech, jest z jejího všestranného významu pochopitelno. V textu "murus kakkadi" prohlašována jest za vládkyni hrozné nemoci hlavy, než i v jiných textech se často objevuje vedle vedlejších svých manifestací, jež se staly časem, samostatnými bohyněmi. Také přichází Nina-Ištar v kruhu Éových bohů a stává se tím hlavně bohyní věšteb, jak svědčí na př. tento verš Gudeova chvalozpěvu při dostavení chrámu:

"Dingir Niná, dumu Erida-ki-ge, ešbar kingá sal ba mi dug", t. j.

"bohymě Niná, dítě Eridu (Éovo město!), péči měla jeho (chrámu) o věštbu."

Konečně mezi méně význačnými a přece ještě odjinud známými bohy v kouzelných textech se vyskytujícími jest na př. bůh Išum, polo démon - polo bůh, jehož postavení jest jaksi anomalií v Babylonském Pantheonu: zve se totiž "rabisu síru ša iláni rabúti" (= vznešený démon [rabisu] mezi velikými bohy), a jest "vznešeným katem" bohů (= tábichu náidu, máchisu náidu, neb ašaredu), uváděn jsa v souvislost s božstvím ohně jako "posel Nuskův". Patrně pouhým toliko projevem boha Nergala byl i místní bůh města Nináina Uruku, jménem Lugal-banda (= král silný), jehož chotí byla bohyně Ninsun (= "ničivá paní"), jež opět jest jedním z projevů Nany-Ištary.

Z kruhu průvodců boha Éy, počtem osm, v rituálech vystupujících, jest nejdůležitější bůh Náru (doslovně = řeka, avšak v řeči asyrské), a bohyně Nin-acha-kuddu, identická patrně s Ninibovou chotí Gulou, "velkou lékařkou", a bohyní Nin-karak (též asi manifestací Guly). S bohyní Nin-acha-kuddu objevuje se, jako její mužský protějšek vodní bůh: Azag-šud (azag značí v řeči šumerské čistý, šud = pokropovati), Ze sbírky Utukké limnúti (deska V., kol. II., 11-54), známe také jméno matky boha Éy, bohyně Gur a dcery Éovy: Gandim-azag, zvané též "dcera hlubiny".

Nejvyšší bůh Anu a choť jeho Anatu nehrají ku podivu téměř žádnou roli v kouzelných rituálech; zřídka přichází jejich jméno samostatně (na př. v Maklu I., 51.), obyčejně slouží toliko ku zvýšení počtu vyčítaných božstev.

V kouzel. textu Zlí ďáblové (citace místa, co svrchu) objevuje se mezi bohy kouzel i choť boha-démona Namtara, jménem Kuš-bi-šanga a taktéž z podsvětí pocházející bůh Negab, vrátný země mrtvých.

Okolnost, že jméno velikého reka, Heraklea babylonských legend - Gilgameš-e (Nimroda) psáno jest ideograficky Giš-du-bar, způsobila patrně záměnu s bohem ohně Girru-em, jehož jedno jméno píše se obdobně: Giš-bar. Tím se stává i héros Gilgameš účastným vzývání v mag. rituálu, jak čteme na př. v "Maklu" I.:

"Země, země, ach země!
Gilgameš jest vládcem vašich kouzel!"

Posléze bylo by upozorniti, jak důležitou celkem úlohu hrají bohyně v kouzelných textech v odporu s jinak dosti podřadným jejich významem (krom Nany-Ištary), mimo okruh magie. Jastrow vysvětluje, zajisté správně tuto okolnost analogickým větším významem, jejž měly v babylonské magii vždy čarodějnice oproti čarodějům; ženský prvek vůbec hraje v okkultismu podnes roli zvláště význačnou (viz mediumismus!).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama