MAGIE A DÉMONOLOGIE VE STARÉ BABYLONII...ČÁST 6...KAP.48

9. května 2007 v 10:06 | danissko |  odborna literatura
Jeden kouzelný rituál (Zimmern: Beiträge II., Nr. 49, též Jastrow I., 383) uvádí následující inkantaci dvou sošek, mužské a ženské, použitých při neznalosti pravého pohlaví čarodějů: Kněz-zaklínač praví: "Vy! (V uvážení) všeho zla a neštěstí, jež pronásleduje X. Y., syna N. N., jsi-li (čaroději) muž, tož jest (tato druhá ženská soška) tvou ženou, jsi-li ženou, tož jest (tato druhá mužská soška) tvým mužem!"

Na tomto místě bylo by vhodno vnésti trochu světla do pojmového zmatku figur bohů a démonů vůbec. Jest nepochybno, že měly tyto sošky vlastně trojí význam: buď nebyly volty, nýbrž autodynamickými mediálními agenciemi typu talismanů (figurky bohů!), nebo byly pravými volty objektivními (dagydami) - tak sošky démonů, a konečně za třetí mohly sloužiti za pouhé ferencie (nosiče) určitého vlivu tam, kde pro jejich krátkodobé použití a jeho povahu nelze je vhodně nazvati ani talismany, avšak ani objektivními volty. V tomto svém užití, (zde se jedná ovšem toliko o figury bohů), jsou podle mého mínění původními zástupci a nosiči ochranných vlivů bohů a dobrých geniů, již byli v potomní magii středověké a odtud nadále nahraženi při magickém rituálu narýsovanými karaktery a svatými jmény těchto bytostí! Takový jest asi význam onoho zvláštního zjevu používání různých sošek (mimo pravých voltů), při magických úkonech obřadné babylonské magie, jež obsahují spolu prvky pozdějších evokačních rituálů theurgie středověku. K těmto soškam démonů (i bohů) víže se též nesnadno vysvětlitelný název: "Chulduppu", jenž nahrazuje patrně pojmenování Zallu, u pravých jinak dagyd užívané. Chulduppu jest slovo šumerské: [chul = zlý, duppu = asi "prosycovati" a pod., tudíž celek: "zlem prosycený", nebo "(zlým) vlivem mající býti prosycenu"(?)]. Nemůžeme se pro nedostatek místa šířiti o tomto názvu a zůstáváme tudíž toliko při zmínce; různý výklad Thompsonův, Zimmernův (a Fosseyův), dále kompromissní návrh Jastrowův, k němuž se i my přidáváme, najde důkladný čtenář (asyrolog) v Jastrowově díle: Die Religion, etc., I., str. 388.

Figury rituální byly patrně opatřovány též různými nápisy (nebo i jmény osob jimi představovaných, při dagydách čarodějů), dokonce též kouzelnými průpověďmi a kratšími texty. Na jednom místě: (Cuneiform Texts, XVI. Pl. 45, 140) činí se na př. zmínka, že na sošce (zde jest právě užito pojmenování Chulduppu), představující démona Rabisu, napsáno jest jméno boha Éy a "zaklínání města Eridu".

Subjektivní kontaktové volty, tak často a s tak složitou technikou později užívané, jsou, jak řečeno, pro obrannou a anonymní povahu officielních kouzelných textů velmi vzácné. Že však je Babyloňané přece znali, svědčí zmínky o polití vodou oběti jejím čarodějem. Polití touto vodou (asi magicky otrávenou) jest zde uzavřením žádoucího kontaktu, pro subj. volt nutného. Tato důležitá zmínka jest doložena z textu, jenž jest citován Lenormantem (Magie etc., str. 71) a nese označení: Western Asia Inscript. IV. 56, kol. 2. Podle rázu textu jedná se zjevně o sbírky Šurpu, nebo Maklu. Dotyčný verš zní podle Lenormanta:

"pro mne připravený kouzelný nápoj uchopil (čaroděj) a můj šat jím znečistil."

Poznámka: Lenormant bohužel neuvádí v originále toto místo, o němž jinak podotýká, že jest mu po ruce toliko svým asyrským textem.

Figurace amorfní, jak řečeno, bylo používáno ne-li více, alespoň stejně, jako figurace másenické. Jako volty sloužily zde pak takové předměty, při nichž charakteristický a nápadný symbolický úkon jest nejvíce na snadě. Věcmi tohoto druhu byly na př. datle, cibule, provázky k dělání symbolických uzlů - (zvláště často), a jiné, o nichž všech bude promluveno více u příležitosti líčení symbolických magických úkonů.

Mumie: Tyto byly taktéž známy babylonským čarodějům, třebas texty, nám dochované zmiňují se o nich jen ojediněle ze známého důvodu pravidelné anonymity zlých magů, proti nimž čelí dotyčné officielní sbírky. Lenormant uvádí ve svém díle: (Die Magie, etc., str. 71) úryvek z textu (patrně Šurpu, nebo Maklu, označení: W. A. Inscript. IV., 56, kol. 2), v němž čteme následující verš:

"… (čaroděj) smísil prach mých šlépějí se svým čarodějným býlím".

Jedná se zde zjevně o fenomen tak obvyklý ve středověku i později hlavně v Německu, kde jako voltu (s mumií případně spojeného) užíváno bylo prachu z otisku šlépějí (promíseného potem bosé nohy = mumie), nebo i celého otisku, jako jakési dílčí figury (temunické), k pronásledování na př. zloděje. (Do šlépějí vráženy střepiny skla, nebo rezavé hřebíky, nebo byl prach, ze šlápoty pečlivě sebraný vařen s týmiž předměty, a případně ještě s jinými přísadami, jaké předpisuje goetie. Ten pak, jemuž šlépěj náležela, byl v tu dobu stižen nesnesitelnou bolestí v noze, řezáním, pálením a pod., podle okolností, pokud se nevrátil a nevydal v moc svého trýznitele.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama