MAGIE A DÉMONOLOGIE VE STARÉ BABYLONII...ČÁST 6...KAP.55

9. května 2007 v 10:23 | danissko |  odborna literatura
Při obřadu bylo dále patrně velmi důležito zmíněné kuřidlo, jehož složení sice neznáme, jež však sestávalo zajisté z omamných látek takového složení, jaké bylo odtud zejména v Evropě obvyklým na př. podle různých předpisů Agrippových nebo Eckarthausenova. Byly to asi různé jedovaté rostliny, na př. blín, durmam, bolehlav a podobně, a působily buď samovolné uvolnění medijní síly (fluidů) přítomných, k materialisaci nutné, nebo sytily přímo skrytou svojí silou zhmotňující se fantóm. Zpěv a hudba, spolu s tancem působily nad to sugestivně, ne-li přímo hypnoticky na účastníky obřadu a určovaly směr jejich vidění. Tento, právě popsaný rituál jest přímo klassickým a působil jako vzor podobných ceremonií pro příští věky.

Jiný předpis a líčení nekromantického aktu, ovšem již méně jasné nalézáme také v eposu o Gilgamešovi (Nimrodovi), v památné desce XII. Gilgameš, vrátiv se s nepořízenou ze své výpravy za fysickou nesmrtelností, touží alespoň dověděti se podrobností o říši mrtvých. Zdá se, (text jeví zde mezery), že hrdina zamýšlel sám sestoupiti do podsvětí. Kterýsi bůh, na něhož se pro to obrátil, dává mu pak k tomu účelu rady, byť ne dosti jasné. (Deska XII., kol. I., verš 16.-28.; viz Jensen a Gressmann.) Avšak i tak jsou tyto rady s magické stránky pozoruhodny a upomínají silně na předpisy, jichž měl šetřiti Odysseus v podsvětí (viz Odysseu, zpěv IX.). Jejich účelem jest uchrániti reka před dravými larvami, jež by se kol něho shlukly a jej obtěžovaly, vábeny jsouce k tomu určitou příčinou, sympatií neb i antipatií:

"Dobrým olejem z vásy nesmíš se mazati,
sic po jeho vůni seběhnou se kol tebe zemřelí!
Luk svůj neopírej o zemi,
sice ti, kteří lukem zemřeli, se kol tebe seskupí!
Žezla nesmíš se svou rukou chopiti,
sice se duchové mrtvých budou chvíti bázní před tebou!
Obuv svou nebeř sebou na nohy,
abys nečinil hluku v podsvětí!
(Zemřelou) ženu, již jsi měl rád, nesmíš líbati!
(Zemřelou) ženu, jíž jsi nemiloval, nesmíš udeřit!
(Zemřelé) dítě, jež jsi měl rád, nesmíš líbati!
(Zemřelé) dítě, lež jsi nemiloval, nesmíš udeřit!
Sice tě bolest podsvětí zachvátí!"

Zdá se, že Gilgameš neposlouchal těchto rad, jejichž účelem byla bezpečná isolace a soustředěnost k činu, jež se ani láskou, ni nenávistí nesmí dáti odvésti od svého předsevzetí. Jeho plán proto ztroskotal. Obrátil tudíž svůj zámysl k přímému vyvolání zemřelého svého druha a přítele Éabáni-ho. Bozi Enlil a Sin, jež prosil za tou příčinou o pomoc jej odmítli, a toliko bůh Éa, veliký kouzelník, smiloval se nad ním a vyzval vládce zemřelých, boha Nergala, aby otevřel zemi a propustil na chvíli ducha Éabániho. (Deska XII., Kol. III., verš 26. a další.):

" - - - irsitim iptéma, utukku ša Éabáni kí zakíku ultu irsitim [-]", t. j.

"země se otevřela, a duch Éabániho jako vánek (kouř?) ze země (vystoupil)".

Toto líčení Jest pozoruhodné a připomíná na př. poznatky nekromantie židovské, jak ještě uslyšíme. Na to následuje konečně dialogické líčení podsvětí se strany obou přátel Gilgameše a Éabániho, jež se týká osudu různých druhu zemřelých tak, jak jsme je uvedli v příslušné kapitole o démonech mrtvých. Jest ovšem pozoruhodno, že líčení záhrobního života jest již daleko složitější a se stanoviska okkultního propracovanější, než na př. primitivní (byť správné) líčení podle eposu o Ištařině cestě. Éabáni zdráhá se však zprvu odpovídati a varuje svého přítele dojímavě před hříšnou zvědavostí, an praví :

"Kdybych ti vylíčil uspořádání podsvětí tak, jak já jsem je viděl,
tu bys si usedl a plakal po celý den …"

Zmiňme se ještě o klassickém, z bible známém příběhu o čarodějnici endorské (z En-dor), Saulovi králi, a stínu Samuelově. (Viz knihu I. Samuelovu, kap. 28, 7-25.) V něm vystupuje čarodějka současně jako medium, i jasnovidka: duch sám se zjevil a byl viditelný toliko jí. Popsala jej správně: "Muž starý vystupuje a jest oděn pláštěm." (Verš 14.) Na to slyšel Saul mluviti Samuele. Bible ovšem nepraví, zda duch mluvil ústy ženy, jak jest u našich medií nejobvyklejším případem. Hlas však přicházel patrně odjinud a ne z úst media, neboť exegeti Septuaginty vysvětlovali na př. tento fenomen v přehnané své kritičnosti břichomluvectvím (věřili tudíž, že se ústa jasnovidčina nehýbala), nazývajíce tudíž čarodějnici endorskou a jí podobné: "egastrymýthoi" (= doslovně: břichomluvci).

Pozoruhodnými jsou dále slova, jimiž věštkyně oznamuje příchod stínu: "Elóhím ráítí ólím mín há-árec!" (= "bohy jsem viděla vystupující ze země"). Tato skutečnost připomíná líčení výstupu Éabániho a pozoruhodné zkušenosti téhož druhu, jež učinili i moderní badatelé s tak zv. Ekarthausenovým nekromantickým kuřidlem. (Viz Kiesewetter, Geheimwissenschaften, III.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama