MAGIE A DÉMONOLOGIE VE STARÉ BABYLONII....ČÁST I...kap.2

9. května 2007 v 8:45 | danissko |  odborna literatura
Kapitola 2.

KULTURA, ŘEČ A PÍSMO.


Již v předešlé kapitole dotkli jsme se příležitostně rozsahu a hloubky babylonské kultury, jež založena byvši Šumery, rozvinula se za jejich semitských nástupců měrou netušenou. Vyžadovalo by samostatného díla probrati jen stručně všechny fáse a odvětví oné podivuhodné vzdělanosti, jež se odhaluje naším užaslým zrakům den za dnem více z ohromného množství památek jak výtvarného umění, tak z pramenů literárních. A při tom to, co se naším dnům zachovalo, představuje pouhé zlomky a trosky bývalé kultury, jež zářila po staletí celé přední Asii, ba pronikla i daleko do Evropy a Afriky ve stopách fénických a karthaginských výbojců a kolonistů, kteří byli vlastně pouhými odchovanci a tlumočníky vzdělanosti starého Babylona. Musíme se tudíž spokojiti uvésti na tomto omezeném místě pouze stručný výčet toho, co pokládáme pro náš cíl, pojednání o babylonské magii v nejširším smyslu, za naprosto nezbytné.

Již Šumerové v 3. tisíciletí př. Kr. dovedli potomní kulturu své země na takovou výši, že následující generace mohly se spokojiti postupným zdokonalováním vzorů již hotových. Základním rysem tehdejšího života, aspoň v jeho počátcích byl boj s vodou a o vodu. S vodou tam, kde jí byl nadbytek v určitých periodách dokonce hrozivý, a o tento, životu nezbytný živel opět v místech, kde žíznivá poušt, rejdiště zlých duchů, rvala se s člověkem o každé stéblo trávy a hrst vlhké hlíny. A tak celá téměř činnost vládců šumerských městských státečků, vyznamenává se krom staveb chrámů úsilovnou péčí o dobré a vhodné zavodnění země. Téměř každý z nich usiluje zvěčniti své jméno založením nového průplavu, jenž by opět vyrval poušti část úrodné země, a poskytl přebytkům obyvatelstva možnost nového usídlení. Často čítáme v nápisech té doby, i pozdějších jména těchto průplavů, z nichž mnohé staly se historickými dík událostem, jež se sběhly na jejich březích. Tak na př. průplav Lumma-girnun-ta (doslovně asi: "vegetace (okresu) Girnun"), na němž se odehrávaly za dob šumerských bitvy mezi dvěma soupeřícími městy Ummou a Lagašem, kanál Salsalat z Tigridu, kde perský král Kuruš (Kyros) porazil Babyloňany a dobyl poté jejich města r. 539 př. Kr. Nebo památný z bible Chebar, jenž protékal hlavním náboženským střediskem země, městem Nippur-em, dále průplav Arachtu, na němž stál Babylon, nebo konečně velkolepá vodní dráha, zvaná "nuchuš niší" ("přebytek lidí"), kteréžto jméno již samo dokumentuje kolonisační cíl šestého babylonského krále a zákonodárce Chammurabi-ho.

Babyloňané, jak vidno, byli pozornými žáky a napodobiteli svých předchůdců Šumerů ve vodních stavbách. Jejich snahy nejlépe osvětluje množství synonym, jež čítá asyrština pro pojem "průplav". Počet těchto názvů předčí snad jen množství slovných variací pro výraz bitva, boj, což opět vhodně charakterisuje hlavně vojácký stát Asyrů, těchto Prušáků starověkého Orientu.

Vedle průplavů byly to hlavně chrámy, jejichž stavby byly pýchou a často hlavním životním dílem zbožných patesi-ův a lugal-ů, t. j. kněžských knížat a králů, najmě šumerské historie. Umění stavitelské, jehož hlavním a téměř jediným materiálem byla hlína v různých obměnách a importované dřevo, neboť stavební kámen byl v aluviální naplavenině Babylonie téměř neznám, dostoupilo co do techniky podivuhodné výše. Již ve staré šumerské době dochovaly se na klíně soch lagašského vladaře Gudey (nyní v Louvru) na desce znázorněné plány stavby způsobem, co do půdorysného provedení a jiných znaků zcela shodným s manýrou našich architektů. Na plánu z této doby, (Gudea vládl kol r. 2500 př. Kr.) jest i na místě, u nás obvyklém, naznačeno dokonce měřítko, z něhož měl stavební mistr usuzovati na plánopisné zmenšení měr vzhledem ke skutečnosti. Obdivuhodnými, třebas se nám bohužel zachovaly toliko v obrazech, nebo z popisu, byly stavby tak zvaných zikkurat-ů, t. j. chrámových věží, stavěných až o sedmi patrech nad sebou tak, že každé následující patro pyramidové stavby mělo základnu užší než patro pod ním. Nejslavnější stavba toho druhu, legendou bible zvěčnělá, jest proslulá "babylonská věž", jménem "É-temen-anki", t. j. dům základu nebes - země (vesmíru)", jež stála v chrámě babylonském "É-sag-ila", zasvěceném nejvyššímu bohu země Mardukovi. Taktéž hradby města Babilu vzbuzovaly úžas ještě u Řeků podle svědectví Herodotova. Samo město Babilu podle svědectví vykopávek mělo rozsah 25 km2 (čtverec o straně á 5 km), ačkoliv před zhoubou, již mu připravil kol r. 688 př. Kř. asyrský král Sinacherba (Senacherib bible a Řeků), mělo, zdá se, rozměry ještě značnější. Tolik o stavbách. Pokud se týče výtvarného umění, zpravují nás vykopávky o tom, že umění babylonské vyrovnalo se umění na př. Egypťanů, ať již v sochách (býčí kolosy u bran!), nebo v obrazech (proslulá "umírající lvice ninivetská"). Pečeti některých králů již v době nejstarší (Lugalanda, Naramsin) vzbuzují svou komplikovaností, čistým a vkusným provedením zasloužený obdiv. Podobně sošky démonů, o nichž budeme ještě mnoho mluviti, nemohou býti podnes snad překonány ve své originelní invenci a bizarnosti, již lze srovnati nejvýše s nejlepšími exempláři některých chrličů středověkých katedrál. Myslím, že snad pouze umění žaponské a čínské může se vykázati zdařilejšími ukázkami v tomto oboru. Na poli vědeckém opět víme, že astronomie, hlavně však astrologie vděčí svůj původ na prvém místě šumersko-babylonské kultuře. Kdo by se chtěl touto vědou zabývati jen z toho, co je nám posud známo z nalezených památek, užasl by nad rozsáhlostí materiálu, nad systematičností, jevící se již v pojmenování různých hvězd, tak četném tam, kde naše astronomie má pro ně pouze označení písmenami řecké abecedy. Jména tato jsou téměř bez výjimky šumerská, což svědčí již o stáří vědy hvězdářské, sahající svým, již plným rozkvětem do 3. tisíciletí př. Kr. Pokud se na př. měření času týče, víme, že pojmenování "babylonských hodin" žilo ještě dlouho do novověku v Evropě a hlavně v okkultismu hraje velikou roli. Také o vyspělosti matematiky svědčí doklady ve formě příruček, obírajících se milionovými čísly (604 = 12 mil. 960.000) a druhými a třetími mocninami. Z kalendářních údajů jest jisto, že již kol r. 3000 př. Kr. musila býti Šumerům známa praecesse zemské osy, což vyžaduje staletou dobu předchozích pozorování. Pokud se dále právnictví týče, vyvinulo se zde způsobem, jenž v té době a dlouho později nemá v historii příkladu. Směnka a směnečná záruka za závazek byla vynalezena právě Šumery. Mezi písemnými nálezy jest ohromné, do tisíců jdoucí množství různých právnických památek, kvitancí, dluhopisů, tabulek s obsahem rázu obchodního a hospodářského. Na 28.000 zápisů této povahy nalezeno bylo jen v jednom místě, zříceninách hlavního chrámu šumerské země v městě Nippuru, ukrytého nyní v hliněném kopci Bint-el-Amír-u blíže arabské osady Niffer, a odhaleného světu výkopy Pensylvánské university r. 1889. A což teprve zákoník Chamurabi-ův, zmíněného již 6. krále babylonského z doby kol r. 2200 př. Kr., prvá to v dějinách lidstva kompletní soustava práva o 282 §§. A přece máme zde ještě starší, tak zv. šumerské rodinné zákony, upravující právní vztahy mezi členy rodiny navzájem. Kromě řečeného byla zde zachována až po naši dobu celá řada jiných literárních památek, od obsáhlých zpráv historických, mythů, textů náboženských, až k bajkám a příslovím. O specielní literatuře okkultní bude pověděno více na svém místě. Konečně množství dochovalých dopisů, jak veřejných, tak i soukromých svědčí svým, mnohdy bezvýznamným obsahem o tom, že poštovní spojení bylo tehdy věcí ustálenou a pohodlnou.

Než promluvme si nyní o jiných dvou důležitých oborech, totiž řeči a písmu.

Vpádem nových národů a ras přimísilo se k jazyku praobyvatel Sinearu (Šumerů) i několik jiných řečí. V potomní Babylonii vedle jazyka šumerského zazněla ze všech semitských řečí nejprve Akkadština, pak postupně vedle této nemnoho se lišící řeč Amoritů. K řečem těmto přimísila se neznatelně brzy zapomenutá samostatná mluva arijských Kaššů a posléze převládla definitivně aramejština, jako řeč národa Chaldejců. Státním jazykem a řečí písemných památek byla však vždy šumerština a akkadština. Řeč Kaššitů, kteří se svým nepatrným počtem rychle ve svém okolí assimilovali, zachovala se sotva ve vlastních jménech a několika názvech zeměpisných, a konečně převládnutí aramejštiny nenáleží již tak říši a době, kterou máme na mysli, totiž kultuře tak zv. čistě babylonské.

Nejstarší z obou hlavních řečí jest šumerština, jak překládáme semitský termín pro tuto řeč: "líšan šúmerí", t. j. jazyk Šumerů. Jest to řeč systému slabikového, původu turánského, t. j. mongolského a přibližuje se svým rázem na př. čínštině. Známé jsou dvě její fáse. Nejstarší, v originále zvaná "eme-ku" ("jazyk ku") zachovává ještě nejvíce čisté slabikové typy slov, mladší "eme-sal", t. j. "jazyk ženský" spojuje již více slabiky a má vůbec ráz úpadkový, běžnější; případ podobný osudu latiny, jakého se tato klassická řeč dočkala v ranním středověku v Gallii.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama