MAGIE A DÉMONOLOGIE VE STARÉ BABYLONII....ČÁST I...kap.1

9. května 2007 v 8:43 | danissko |  odborna literatura
Než vraťme se k Babylonii! Po Šumerech mongolského (turánského) původu, a semitských Akkadech a Amoritech objevil se na jevišti předoasijském nový velevýznamný činitel: Arijci. Kol r. 2000 př. Kr. počíná veliký jejich pohyb do Indie, Iránu a zemí kavkazských. Národové Hetitů zaplavují Malou Asii a záp. Mesopotamii, kde nově založená říše Mitani útočí na Babylon a přivádí jeho první dynastii k pádu. Současně z východu přitrhl jiný kmen, bud čistě arijský, nebo aspoň Arijci vedený a pode jménem Kašši (řecky Kossaerové) dobývá Babilu a dosazuje tam, byť v přestávkách na dlouhá staletí své dynastie. Králové jejich mění starý titul "králů šumerských a akkadských" v nový: "šar Kašší u Akkadí", t. j. král Kaššů a Ak.", snad proto jen, že vymírající šumerský živel pozbyl zatím již zcela významu, či spíše z toho důvodu, že přímořská část Babylonie, kde Šumerský ráz byl nejvíce uchován, odtrhla se od Babylonu a pod vlastními králi založila samostatný stát Maer čili Mát tamtim ("Mořská země"). Vpád Kaššů, již ovšem brzy zanikli zcela v semitském živlu, je obklopujícím, měl přece silnější vliv v kultuře Babylonské, než na př. invase Amoritů. Celá řada nových arijských božstev objevuje se v textech zaklínacích od toho času, jak ještě uslyšíme, a také pojetí boha nabývá nového, neobvykle vyššího charakteru, jež vrcholí posléze v zárodečné idei monotheismu, ostatně ne zcela před tím již cizího duchu semitských národů, na př. Židů. Po vpádu Kaššů byl celkem as po 1000 let pokoj od význačnějších invasí; pouze věčně nepokojní elamští sousedé babylonští od města Sůs vpadávali v přestávkách do nížiny sinearské ze své "horní země" (babylonsky Elamtu), a založili pomíjivou dynastii, jež se však neudržela nikdy dlouho. Také tito měli však dosti značný vliv na okkultní směr babylonský, jak jest vidno z vyskytujících se četných jmen elamských bohů a bohyň v magických rituálech v Babylonii od té doby.

Pak kol roku 1000 př. Kr. počali svůj nenápadný, snad staletí trvající vpád do země nejznámější potomní její obyvatelé, Chaldejci.

Jejich převaha v zemi vznikla obdobným způsobem, jako kdysi moc Akkadů nad státy šumerskými, Ponenáhlu přecházeli hranice, obcházejíce jako kočovní nomádi pevná města, potom, jako již usedlí zakládali tak zv. "bíty", t. j. "domy", čili osady, pak i do měst vnikali, a svou energií a národní jarostí ovládli vše. Na západě vystupovali pod názvem Aramů a založili zde mocnou říši syrskou kol města Damašku, a vetřeli se posléz do Palestýny a Asyrie. Před pádem Ninive nahradila mezi obecným lidem aramejština téměř úplně asyrštinu ve hlavním městě Asyrie i ve městech ostatních. V Babylonii založili pak říši novobabylonskou a kol 2. století př. Kr. vytlačil jejich jazyk, ostatně velmi příbuzný hebrejštině i asyrštině, řeči tyto v celé přední Asii. Za dob Kristových byla hebrejština již mrtvým církevním jazykem, a po řeči byl tudíž Kristus Aramem, čili Syrem, a nikoliv Židem. Řekové se v Asii setkali většinou již s tímto stavem věci; nedivno tudíž, že zvali Babylonii a její obyvatele Chaldejci, resp. zemí chaldejskou. Jméno východních (babylonských) Aramejců znělo původně Kasda (v bibli Kasdím), avšak změnou výslovnosti sykavky v babylonštině před hláskou "d" v plynou hlásku "l", změnil se název v Kalda, resp. Kaldu (s asyrsko-babylonskou koncovkou); hrdelnice na začátku vyslovovala se pak s přídechem "ch", tudíž celé jméno: Chaldu - Chaldejci.

Nesmíme si však tento název plésti s pojmenováními jiného, a sice arijského národa Chaldi-ů (Chaldijští), již usídlení severně Asyrie pod Kavkazem, tísnili v prvých stoletích posl. tisíciletí př. Kr. často zle Asyrii za vlády svých velikých králů Manávas-e, Árgištiš-e a Šardur-a.

Stručně zopakováno: Kultura babylonsko-asyrská a specielně její okkultismus vděčí svůj ráz těmto národním živlům. Nejširším základem vybudován byv Šumery, ovlivněn byl postupně semitskými Akkady, nepatrně Amority, pak arijskými Kašši, částečně i Elamity, a vyhránil se konečně opět pod vládou semitských Chaldejců, kdy pak opouští své osamělé postavení a stykem s kulturou a okkultismem egyptským a helénským (novoplatonismus) pokračuje v dějinách lidstva ve středověku i později jako evropský okkultismus, resp. kabbala.

Poznámka: Od těch dob vystupují, často nesprávně, babylonští okkultisté pode jménem chaldejských magů v literatuře, hlavně novější. Tak Bulverův Medžnúr a Zanoni podle svého původu (2 tisíce let př. Kr.) byli Babyloňany a nikoliv Chaldejci, o nichž nebylo v historii tehdy ještě zmínky, nehledě k nemožným pro babylonštinu jménům obou reků, jež svým rázem připomínají spíše původ arijský. Medžnúr by mohlo býti aspoň zcela dobře jméno staroindické, a slovo Zanoni upomíná spíše na původ řecký. Výklad Bulverův ohledně posledního jména jest bohužel velmi nepravděpodobný. Odvozuje jej totiž od slova Zán (prý slunce), avšak v semitských jazycích není mi znám ani jediný slovný kmen toho druhu, jenž by mohl značiti výraz "slunce". Spíše bych sám "Zanoni" odvozoval od řeckého dzó (zó, zein) = žíti. Tolik mimochodem o nesprávném často ponětí o stáří Chaldejců, kteří jsou vlastně nejmladšími výhonky na stromu lidstva, jenž kvetl slavně čtyři tisíciletí na rovinách sinearských jako bájný strom života v zahradách Edenu, o němž vypráví Genese.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama