MAGIE A DÉMONOLOGIE VE STARÉ BABYLONII....ČÁST I...kap.3

9. května 2007 v 8:50 | danissko |  odborna literatura
Ještě pokládáme však za nutné zmíniti se podrobněji o prototypu a královně všech bohyň, Nině-Ištaře. Zatím co ostatní bohyně vystupují většinou nesamostatně jako pouhé ženské potence jednotlivých bohů, stojí typ bohyně Ištary sám pro sebe. Zdá se, jako by v jejím zjevu byla provedena násilná emancipace ženského prvku v dosahu božských manifestací do té míry, že jméno její Ištar stává se později generalisujícím pojmem, ba v množném čísle Ištaráte značí bohyně vůbec. Jest otázkou, zda pojem bohyně tak zvláštního a odlišného postavení vznikl nejprve u Šumerů, či současně i u akkadských, resp. vůbec semitských jejich sousedů, nebo zda se aspoň vyvinul u nich později z podnětů šumerských. Alespoň jest jisto, že jméno její u Semitů Ištar (kanaanská Aštarti, Astaroth nebo Aštoret středověkých pramenů bible a magie) nelze se vší bezpečností pokládati za čistě semitské. Vykládá se sice též původem ze starosemitského aththarí, což má značiti zavodněná, oplodněná země, avšak v nápisech ze šumerského města Ur přichází jméno její nápadně psáno šumerský Geš-tar, nebo Eš-tar, t. j. "ze dřeva (stromu) vyrostlá" což by také odpovídalo základnímu pojímání této bohyně u Šumerů, jako božstva vegetace. Hlavním jménem jejím u těchto bylo prosté Ninna, t. j. Paní. Jméno přichází jinak v četných obměnách jako Enninna (doslovně "pán-paní" (?), t. j. sesíleně "velká paní"), nebo Innanna, Inninni. Později četlo se jméno její všeobecně pravděpodobně Niná, za časů říše novoasyrské Naná, nebo Nanáia (obé psáno: Nana-a), jak se ještě v řeckém jazyce objevuje na mincích ze skytské doby).

Poznámka: Ve zmatku theorií o nejstarším správném pojmenování bohyně Ištary uplatňuje se nejlépe mínění Jastrowovo (viz jeho dílo "Die Religion Babyloniens und Assyriens", díl I.), podle něhož stála v nejstarší době vedle sebe nejprve tři samostatná lokální ženská božstva, jako typy bohyní kať exochén. Ve čtvrti města Lagaše (Šírpurly), po ní pojmenované, ctěna bohyně Niná, jako "Paní" města, v Uruku bohyně Innanna. Obě dvě, významem stejné, splynuly pak v jednu bohyni a přijaly převládající jméno téhož typu ženského božství u současných Semitů Ištary.

Význam Ištary jako bohyně vůbec byl tak ohromný a všestranný a počet jejích jmen tak značný, že snad žádné ženské božstvo světa nemůže se v tom směru rovnati šumersko-babylonské Nině-Ištaře. Zdá se nepochybným, že i řecká Afrodité (Venuše), božstvo jinak čistě arijské vděčí mezi jinými i své jméno Ištaře! (Ištar: Aštarti = Áštoret = Aftoret = Afrodet = Afrodité.)

Pokusíme se zde stručně nastíniti některé hlavní její manifestace, především se však zmíníme o jejím zobrazování a poměru k ostatním bohům a hlavním sídle kultu.

Nejstarší kresby představují Ištaru jako královskou, oděnou postavu s vysokým žezlem, končícím buď pěti, nebo osmicípou hvězdou, s korunou a prastarým skládaným šatem akkadským, jako je na př. znázorněno na skulptuře krále Lulubů Anu-bánini-ho na skále o pohoří Zagru. Nebo jest zobrazována jako sedící vládkyně na trůně s kravskými rohy na hlavě [Nin-ka-si = "paní s rohy kol tváře (úst)"], z jejichž ramen vyrůstá po třech kvetoucích ratolestech. (Poslední popis vzat z otisku pečetě jednoho místodržitele krále Naramsina, v městě Lagaši.) Pozdější znázornění představuje nám bohyni Ištar jako nahou ženu s čelenkou na hlavě sedící a tisknoucí k prsům podobu dítěte, nebo holubice, jež byla posvátným ptákem bohyně lásky v Babylonii stejně jako u Reků a Římanů. Jiná socha zpodobňuje nám opět nahou ženu s vysokou elamskou korunou na skráních a se zřetelným trojúhelníkovým pohlavím, ana tiskne rukama oba své prsy, jako by je podávala tvorstvu k obživě. Terakotových sošek onoho a posledního druhu, většinou primitivně provedených našlo se ve výkopech dosti po celé přední Asii.

Pokud se týče poměru Nany-Ištary k ostatním bohům, uvádí se jejím otcem jednou bůh Anu, podruhé Éa ("Nina dcera Éova", nebo v Gudeových šumerských nápisech "Niná dumu Erida-ki-ge" = "Niná dítě Eridu" [město Éovo]), na př. v kouzelných textech "Utukké limnúti", pak Enlil, konečně i v tak zv. eposu "Ištařina jízda do pekel" zve se Ištar: "má-rat ilu Sin" = "I. dcera boha Sina" (bůh měsíce) v době, kdy politickou převahou dynastie v Ur bylo hlavní božstvo tohoto města Sin vyzdviženo na čas k nejvyššímu významu.

Nejproslulejším sídlem kultu šumerské Niny, pak Ištary, bylo jihobabylonské město Uruk, biblické Erech (nyní Warka). Tam ve své svatyni, šumersky zvané "É-šar-gubanna" stála již v pradávné době socha Ninnina, kterou as ve 23. stol. odvlékl elamský výbojce do Sůs, odkud byla teprve po 16. stoletích vrácena Asurbanipalem, králem asyrským do svého města. Zde bylo sídlo lásky, rozkoše a náboženské prostituce, kde kněžky bohyně Nany, jménem charimáti sloužily jí svou láskou, jako se dočítáme již ve starobylých epických básních. Odtud, z města Uruku asi pochází Berosem zkomolené magické jméno Ištary: Omoroka, jež znělo patrně správně Ama-Uruki = "matka Uruku".

I v jiných městech byla však význačnou měrou ctěna Ištar ve všech svých proměnách. Tak již v úvodu zákoníku Chamurabiova čteme jméno slavného jejího chrámu v Akkadu: É-ul-maša v Ninua (Ninive) É-miš-miš. Hlavními manifestacemi Ištary-Nany byly:

1. Bohyně Matka. Jako taková sluje bánát téni-šéti, t. j. rodička lidstva. Již v nejstarší periodě byla šumerská Inninna takto pojímána. V báji o potopě světa pláčí bohové s Ištarou nad "jejími lidmi", kteří utopeni plují na vlnách. Jako stvořitelka lidí z hlíny má proto též příjmení "Hrnčířka". Ale nejen lidé, i bohové sami jsou jejími dětmi, neboť sluje též bánát iláni = rodička bohů. K této vlastnosti rodičky a matky vztahují se ony zmíněné přečetné figury, popsané v originále takto: "Její prsa jsou odhalena, na levici chová dítě, jež pije z jejího prsu, zatím co je ona pravicí svou laská." Pozoruhodnou pro nás Čechy jest hříčka slov, podle nichž Ištaře Matce dávána jsou též, v kodexu Chamurabiově zjištěná něžná jména: Mama a Mami. Jako symbol mateřství má bohyně Ištar nezřídka podobu krávy, jak v Egyptě u bohyň bylo obvyklým (Hathór!), nebo nese aspoň kravské rohy. V hymnech jest vzhledem k této její podobě zachován její titul: rémtum šakúti, t. j. "vznešená (divoká) kráva".

2. Ištar jako královna nebes. V této vlastnosti nese Ištar jméno: šarrat šamami u kakkabé, t. j. Královna nebes a hvězd. V jednom z četných hymnů, v němž mimochodem čteme také verše: "Kde vůbec nejsou Tvé obrazy zřízeny? Kde Tvé svatyně nejsou postaveny? Kde bys Ty nebyla velikou, nebyla vznešenou?", - má Ištar příjmení: "Irnini, nejmocnější z Igigů" (archandělů) a na jiném místě téhož hymnu se praví, že při vyslovení jejího jména třesou se bohové, příklad pro magickou fenomenální tradici o moci jména božího. V taktéž již zmíněném kouzelném textu Utukké limnúti ("Zlí ďáblové") praví se o Ištaře (Deska V., kol. II.), že "proti jejímu rozkazu žádný z Anunnaki (archandělé země) nic nezmůže." I jinak se často zove Ištar "Paní bohů" (šumersky: Nin dingirra, asyrsky: Bélit ilé), nebo ve vztahu k nim všem aspoň prostě chirtu, t. j. manželka.

3. Ištar bohyně války a lovu: Tento pendant k řecké Artemidě a latinské Dianě tvoří Ištar již v nejstarších dobách, (viz zmíněnou skulpturu Anubáníni-ho), hlavně však v Asyrii. Pro válkymilovný stát Asyrů byla Ištar především bohyní války. Již v prvotních textech staroasyrských sluje v jedné zaklínací formuli bélit tacházím, t. j. vládkyně bitev a pod týmž jménem zapsána jest i v seznamu bohů měsíců, kde jí přidělen šestý měsíc ulúlu (židovský elul). Jako válečná bohyně stala se Ištar vedle Ašúra, národního boha země a představitele mužského, bojovného principu, patronkou Asyrie pode jménem "Ištar ašurítu" (t. j. I. asyrská). Na př. Asurbanipal, předposlední král asyrský, praví ve svém jednom nápise: "Já však pozdvihl své ruce a modlil jsem se k Ašúrovi a asyrské Ištaře." Jejím hlavním sídlem v Asyrii bylo Ninna (Niniveh) a Arbély, vzhledem k tomu nese příjmení Ištar ša Ninua u Arbailu (Ištar z Niniveh a Arbél). V nápisech Asurbanipalových zvána jest velice často šarrat Kidmuri, t. j. královna z Kidmuru, snad podle jména hlavní své svatyně v Ninua. Jako bohyně lovu Diana jest zobrazena Ištar na desce (nyní v britském museu), ana s mečem a lukem stojí na pardálu a před ní se vzpínají dvě gazely. Ištar, hrozná bohyně boje (ve smlouvě Mati-ilu-ově stavena v protivě k Ištaře mírumilovné) objevuje se někdy v téže podobě jako bůh Israele, když vedl lid svůj z Egypta, neboť v jedné věštbě praví o sobě Ištar ke králi asyrskému Asarhadonovi: "Já, Ištar z Arbailu, dám vzejíti po tvé pravici dýmu a po levici dám požírati ohni." K této působnosti připíná se též zvláštní její jméno: namirtum diparu (svítící pochodeň) a akukútum (ohnivý oblak). Její chtivost boje tlumočí jiný hymnus, kde Ištar o sobě praví: "do bitvy letím tak jako vlaštovka (rychle)".

4. Astrální vztahy. Všeobecně spojuje se Ištar, jak v okkultní nauce pravidlem, s planetou Venuší. U Mandejských, Syrů a Aramejců, slula hvězda Venuše vždy buď jen Ištar, Bélit, nebo Naná. Na pohraničních kamenech, tak zv. kudduru znázorňována často jako oběžnice Venuše, a sice vzhledem k dvojí podobě této planety buď Večernice, nebo Jitřenky, sluje také Ištar - Ilat šimetán (bohyně večera) a Ilat šeréti (bohyně jitra). V jednom z novobabylonských hymnů praví se o této bohyni: "Anunnaki (zde genie hvězd) pasu jako ovce." Ve vztahu k hvězdám sluje pak prostě: Ištar kakkabé, t. j. I. hvězd. Ze souhvězdí bylo Ištaře zasvěceno souhvězdí Virginis (Panny) a zvláště hvězda alfa této hvězdné skupiny (Spika). S příjmením Ištar Bábili ("babylonská") byla bohyně spojována se Siriem - hvězdou luku (kakkab kašti).

5. Ištar bohyně lásky. Vzhledem k všeobecně známému významu, jaký měla Ištar-Niná jako bohyně lásky (kádištum, kadešén: všude po celé přední Asii z Babylona, resp. již od Šumerů rozšířený pojem posvátné chrámové prostituce jejich kněžek), netřeba se o této formě Ištařina kultu šířiti. Budiž jen podotknuto, že od Herodota známé příjmení Ištary v Babyloně jako Mylity, bohyně prostituce, jest zkomoleno z babyl. jména Mualidat(u), t. j. "rodička".

6. V souhlase k velice rozšířenému systému legend o poměru Niny-Ištary k jejímu smrtelnému milenci, jenž slul Dumuzi u Šumerů a z toho Dúzu u Babyloňanů, Tamúzu Židů a Kanaanců, Adonis u Řeků (ve spojení s hetitskou maloasijskou bohyní Kybelou), a konečně Osiris (Usirev) v báji o Esét (Isidě) egyptské, není divu, že Ištar, jež si šla pro svého zemřelého miláčka až do říše mrtvých, byla uváděna ve vztah s vládou nad zemřelými, hlavně v nekromantických rituálech.

7. Protože dále pojem bohyně Ištary co do jejího vlivu jeví tendenci vyčerpati všechny možné vztahy, jaké ke každé stránce života a universa může zaujímati tak význačná bohyně, možno připustiti i logický lapsus, jenž Ištaru, původně právě samostatné ženské božství vrací nejen k původnímu všeobecnému pojímání bohyň jako pouhých ženských potencí bohů mužských, nýbrž přibližuje přes ně Ištaru i mužské povaze božství samotného. Jen tak si vysvětlíme rarity, že na př. u Arabů v době babylonské bylo Ištar mužské božstvo, zatím co naopak bůh slunce Šamaš byl zde rodu ženského; (odtud ženská staroarabská jména: Samsí (Slunce), královna ze Sáby). Podle toho mění se i její zevnějšek, a mluví se pak dokonce o Ištaře, "jež má vous jako bůh Ašúr"! Tento zjev upomíná na vousatou Afroditu z Kypru a Venus barbatu Římanů, dále hermafroditní Kybelu Agdestis, jejíž vykleštění kněží tak jako žreci karthaginské Ištary-Tannity provozovali v ženských šatech náboženskou mužskou prostituci (pederastii).

Poznámka: I obdobu Májiných závojů indické mythologie a pojem zahalené bohyně vůbec můžeme nalézti v sedmi součástkách oděvů, odnímaných Ištaře v podsvětí (viz epos I. jízda do pekel), jež v pozdějších bájích nahrazeny jsou sedmi závoji, (Jeremias: Handbuch etc.) Ale též výtvarné svědectví tohoto motivu máme nyní po ruce v závojem zahalené podobě sfingy Ištary-Ašery (hetitská forma Ištary již podle jména), jež objevena Oppenheimem v Tell-Halaf-u, připomínající nápadně legendu o zahaleném obraze Isidy v Saïs.

Jak patrno, odpovídá bohyně Ištar ve všech svých mnohonásobných vztazích a okkultním pojetí zvláště, představě Isidy, Ada-Nari, nebo Máji, a konečně i universální Madoně křesťanského středověku i novověku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 WaclawQ WaclawQ | E-mail | 17. ledna 2017 v 17:02 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na vamp-sanco.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama