Příběh upířky Hanah 2.část

30. ledna 2008 v 10:36 | danissko |  pravdivé osudy upírů
2.část vyprávění:
Uklidnilo mě když jsem zjistila,že nejsem jiná než ostatní.Nebo spíš než moje rodina....byli jsme jiní.Při prvním úplňku po naší rozmluvě mi otec zaklepal na dveře s tím,že nadešla má velká noc.Nechal připravit kočár a jeli jsme do Transylvánie na slavnostní večeři.Čekala jsem nějakou hospodu ale dojeli jsme k nějakému hradu.Byli jsme očekáváni,otec mě hraběti představil a pak spolu na delší dobu odešli.Vůbec jsem netušila kam a asi po dvou hodinách jsem začínala mít strach.Naštěstí se chvilku na to vrátili.Hrabě přišel s úsměvem že má pro mě dárek,po kterém jsem už dlouho toužila.Podal mi ruku s tím,abych ho následovala.Sešli jsme do nějakého sklepení,tam na nás čekal můj otec a po jeho pravici stál nějaký mladík.Dodnes si pamatuji jeho tvář,byl krásný,jeho hluboké černé oči se dívali pohledem vydìšené srnky.Jeho dlouhé černé vlasy byly rozcuchané jako po nějakém boji,ale stál hrdě jako by byl smířený se svým osudem.Nevědìla jsem co to má znamenat a podívala jsem se nechápavě na otce.Ten mu jen prořízl nehtem zápěstí,zavolal mě k sobě a řekl "pij!".Opět jsem slyšela ten lákavý zvuk tepající krve,cítila jsem její omamnou vůni a konečně jsem poznala její nádhernou chuť.Už s prvním douškem jsem pocítila klid,jako nikdy před tím.Hrabě měl pravdu,po chuti krve jsem tak dlouho toužila.......Mladík tu noc nepřežil ale mě to bylo jedno,konečnì jsem uklidnila svůj hlad,konečnì jsem zjistila kdo vlastnì jsem....
Po návratu domů už jsem nepochybovala nad tím kdo vlastně jsem.Ještě dva dny po tom mi otec vodil "jídlo"domů,měla jsem strach lovit sama.Dodnes nevím,jestli to byl strach z toho že mě někdo uvidí,a nebo z toho že se mi to nepodaří......Pak ale přišel nějaký zlom....byl nádherný úplněk a já jsem cítila že právě dnes je ta noc.Vyšla jsem ven a šla přímo do středu vesnice,byla tam taková malá krčma.Sedla jsem si před ni na lavičku a upřeně zírala do oken,jako bych se svým pohledem snažila nìkoho vylákat ven a povedlo se.Vyšel muž,mohlo mu být tak 35let a byl docela urostlý.Schovala jsem si tvář do dlaní jako že pláču.Všiml si mě a pomalu přicházel ke mě,slyšela jsem jeho kroky.A když byl tak metr ode mě uslyšela jsem tep jeho krve, slyšela jsem ji protékat jeho tělem......můj hlad byl čím dál větší.Došel k lavičce,sedl si vedle mě,objal mě a ptal se proč pláču.Neodpovědìla jsem,přitiskla jsem hlavu k jeho krční tepně a kousla.Cukal sebou ale po chvílce se uklidnil a já jsem si konečnì mohla vychutnat tuto chvíli.Je krásné když do vašeho těla vtéká ta teplá ještì tepající krev.Po chvíli upadl na zem....zemřel....netušila jsem že ho nemusím zabíjet.Začalo svítat a tak jsem utíkala domů,vyděšená ale spokojená.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama