Příběh upírky Hanah 3.část

4. února 2008 v 11:30 | danissko |  pravdivé osudy upírů
3.část vyprávění:
Tento scénář pokračoval ještě pár let.Do doby než lidé z vesnice začali řešit co že se to tam vlastně děje a s kým mají tu čest.Začali se bouřit a otec mě poslal Rakouska ke svému příteli.Bydlel ve starém zámku obklopeným lesy a skalami.Byl velice zvláštní,inteligentní,krásný a zdálo se mi že i citlivý.To on mi jako první vysvětlil že kvůli svému hladu nemusím zabíjet.že stačí jen včas přestat sát a ten človìk přeřije.Naučil mě nahlížet lidem do duší a číst jejich přání a myšlenky.A naučil mě opět cítit lásku,bolest,nenávist a ostatní "lidské" pocity.Dodnes jsem mu za to vdìčná protože bez citů bych asi jen těžko přežila.Baron byl hodně známý a sečtìlý.Každý týden jsme byli na nějakém plese nebo banketu.Měli jsme nejradši maškarní plesy,kdy všechny tváře byli pod maskou a nikdo nevědìl kdo vedle něj stojí.Měli jsme báječný výběr....vznešená i prostá ,mladá i zralá krev.Byli to krásné časy ale všechno krásné se rychle vytrácí.A tak ani toto netrvalo věčně.
V to svítání jsem se vracela z lovu sama.Noc před tím jsem se z hrabětem pohádala a šli jsme na lov každý sám.Po návratu ke mě přiběhl podkoní že se jeho hřebec vrátil do stájí sám.Pak jsem se dozvěděla že hraběte zavraždili.........měla jsem pocit že jsem snad prokletá....všechno se hroutilo jako domečky z karet.Mísil se ve mě strach i zoufalství....celý den jsem nespala a noc na to jsem jela do nejbližší vesnice a chovala se jako zvíře.....ještě teď,když si na to vzpomenu běhá mi mráz po zádech a děsím sama sebe.Odjela jsem za svítání...vztek byl pryč ale zoufalství přetrvalo.Celé roky jsem nevycházela z hrabství......jen jsem seděla ve sklepení a živila se sloužícími.Až když už nikdo nestál o službu v tom " prokletém domě kde mízí lidé"jsem začínala uvažovat o odjezdu.Ale nevěděla jsem kam...neměla jsem už nikoho..všichni byli mrtví a já jsem zůstala sama.Doufala jsem v lepší zítřky tak jsem osedlala koně a odjela.Netušila jsem kam.....netušila jsem proč.Lidí bylo v každém městě i vesnici dost takže hlad jsem neměla.Poznávala jsem nové kraje....nové zvyky obyčejných lidí,nové chutě ale stále jsem byla sama....neměla jsem se o to s kým podělit.A tak jsem si stvořila "dítě".
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama